Vliv prvních výchovných zásahů na růst a vývoj borové mlaziny z přirozené obnovy

Cílem výzkumné práce autorů vědeckého článku bylo zjistit reakci západočeských borových porostů vzniklých přirozenou obnovou na chudších stanovištích na různé způsoby výběru, na vliv vzdálenosti mateřského porostu od obnovy a následně doporučit pěstební postupy vhodné pro tyto porosty a porovnat s literárními prameny.
Borovice lesní je zejména v nižších lesních vegetačních stupních významnou součástí našich lesních porostů. Jde o dřevinu s druhým největším zastoupením (16,7 %) v České republice, čímž je dán i její ekonomický význam.
Sledovaný porost leží v přírodní lesní oblasti Západočeská pahorkatina na lesní správě Plasy, revír Čečiny (LČR, s. p.) ve druhém lesním vegetačním stupni v nadmořské výšce 440 m s průměrnou roční teplotou 7,4 oC a průměrnými ročními srážkami 491 mm (336–684). Na danem stanovišti SLT 2K – kyselá buková doubrava (v ČR cca 4 % rozlohy lesů) má cílové borové hospodářství nízkou až velmi nízkou hodnotu produkce (BO – bonitní stupeň 5–7) a značnou stabilitu porostu.
Cílem hospodaření je zaměření na kvalitu BO. Významný je vláhový deficit, zpomalený rozklad, a tím hromadění opadu a náchylnost k degradaci půdy. Pozitivně lze vývoj borových porostů ovlivnit pouze silnějšími zásahy v mladém věku, tj. ve fázi zapojujících se mlazin, kdy má uvolnění zápoje stimulující vliv na tloušťkový přirůst a statickou stabilitu porostů (příznivější štíhlostní kvocient).
Borovice (BO) vyžaduje v mládí dostatečnou hustotu, umožňující selekci při výchově porostů a při produkci kvalitních sortimentů s malou sukatostí. Jde o slunnou dřevinu, která však při náhlém uvolnění se zvýšeným množstvím světla má sklon k tvorbě silnějšího ovětvení. Malou reakci na uvolnění mají naopak potlačené a přeštíhlené BO, a to vzhledem k malé schopnosti obnovovat uvolněný kořenový prostor a zvýšit přirůst v koruně. První výchovné zásahy jsou zaměřeny na negativní výběr obrostlíků a předrostlíků i tvarově nevhodných jedinců, při kterých se nezasahuje do podúrovně.
Borové porosty reagují na výchovné zásahy pomaleji a celkově méně výrazně, než je tomu u smrku. Cílem výchovy porostů BO je především zvýšení jejich kvality a odolnosti proti stresovým faktorům vhodnou úpravou porostního prostředí. S ohledem na biologické vlastnosti BO je z pěstebního hlediska účelné, resp. na přirozených stanovištích nutné, vytvářet borové porosty věkově i výškově nediferencované.
Probírky se provádějí kladným úrovňovým výběrem cca 150–200 cílových stromů. Probírkové zásahy v podúrovni se neprovádějí. Interval probírkových zásahů ve starších porostech lze prodloužit až na období jednoho decennia. Borovice jakožto slunná dřevina nikdy nevytváří typicky podružný porost; stromy ustupující do podúrovně rychle zakrňuji a odumírají. Při velkém množství světla má sklon k tvorbě silnějších větví a rozložitějších korun. Při výchově je významné posouzení kvalitativních znaků. Do období tyčkovin (20–30 let) je již rozhodnuto o budoucí kvalitě borového porostu.
V roce 2003 byla část porostní skupiny rozdělena na čtyři linkou oddělené plochy pro různý způsob výchovy (1K – kontrolní bez zásahu, 3Pu – výchova podúrovňová a 2U – výchova úrovňová, která má dvě varianty: Up – výchova úrovňová pozitivní a Un – výchova úrovňová negativní). V každé části bylo vyznačeno pět arových ploch. První, třetí a pátá arová plocha byla určena k měření, s výjimkou var. Un, kde není hodnocena střední arová ploška (holinka). Na počátku šetření (2003) byli na jednotlivých sledovaných plochách očíslováni a evidováni všichni živí jedinci a spočítáni (včetně odstranění) i jedinci do té doby uhynulí.
Následně, ještě v roce 2003, byl realizován zásah s cílem snížení počtu jedinců při podúrovňovém zásahu (dále jen 3Pu) na cca 5 000 ks/ha. Po výpočtu intenzity zásahu na výčetní základnu pak byl proveden zásah na plochách určených k výchově úrovňové (dále jen 2U) ve stejné intenzitě. Plocha kontrolní (dále jen 1K) byla ponechána bez zásahu. Měření bylo prováděno od roku 2003 každoročně po vegetační době s výjimkou měření nasazení zelené koruny, které bylo měřeno u jedinců ve středních tloušťkách v letech 2003 (jedinci od 2 do 5 cm) a 2012 (jedinci od 6 do 9 cm). Pro vyhodnocení byly použity naměřené hodnoty v letech 2003 (věk 17), 2006 (věk 20), 2009 (věk 23) a 2013 (věk 26).
Na základě provedených šetření autoři konstatují, že ve výchově borových mlazin z přirozené obnovy na uvedených lokalitách je více možností, které mohou naplňovat jak cíle vlastníka, tak požadavky dané legislativou. Pro dosažení maximální produkce (nárůst výčetní kruhové plochy, nárůst výčetních tlouštěk středního kmene a výška středního kmene) jsou vhodné podúrovňové zásahy. Úrovňové zásahy přinášejí úsporu mzdových nákladů (nižší počet těžených jedinců), více prostoru přírodním procesům a vyšší tloušťkový přirůst u jedinců nadějných (cílových).
Provedeným zásahem (jeho intenzitou a umístěním – úroveň, podúroveň) byl významněji ovlivněn štíhlostní kvocient než výčetní tloušťka nebo výška středního kmene. To je důležité zejména tam, kde je zvýšené nebezpečí možných škod klimatickými jevy (sníh, vítr).
Po zásazích se zvyšuje množství světla v porostu a vytváří se na delší dobu možnost přežiti určitému množství stromů podúrovňových oproti ploše kontrolní. Při velkém množství světla jsou na danem stanovišti potvrzeny literární údaje o tvorbě silnějších větví a rozložitějších korun.
Pokud v přirozené obnově dochází výchovným zásahem k určitému rozvrstvení jedinců, je pravděpodobné, že pro stabilitu porostu je důležitější štíhlostní kvocient nadějných než všech jedinců.
Výchovné zásahy, bez ohledu na intenzitu a umístění zásahu (úroveň, podúroveň), měly pozitivní vliv na tloušťkový přírůst nejtlustších i nadějných jedinců oproti kontrole. Nejvyšší tloušťkový přirůst byl pak u výchovy úrovňové, kde byli nadějní jedinci uvolňováni záměrně.
S porovnáním k ploše kontrolní měly výchovné zásahy pozitivní vliv na výškový přirůst v obou variantách (2U, 3Pu) u jedinců nadějných a u varianty 3Pu i u nejtlustších. Poněkud nižší oproti kontrole byl střední výškový přirůst u nejtlustších ve variantě U. Zde je zřejmou příčinou vytěžení části stromů v úrovni i nadúrovni.
Se vzdáleností od mateřského porostu klesá počet jedinců, zvyšuje se výčetní tloušťka i výška středního kmene, i když dochází k postupnému sbližování. Štíhlostní kvocient zůstává po celou dobu šetření prakticky shodný, poněkud vyšší blíže k mateřskému porostu.
Na vhodných stanovištích s dobrou přípravou půdy lze zajistit plnou přirozenou obnovu vedle mateřského porostu. Vysoký počet těžených jedinců u výchovy podúrovňové je na ploše kontrolní a plochách s nižším počtem odebraných jedinců postupně vyrovnáván zvýšenou mortalitou – odumírali hlavně potlačení podúrovňoví jedinci. Počet jedinců je postupně srovnatelný jak na ploše kontrolní, tak na plochách s provedeným zásahem.
Hodnoty výčetní kruhové základny na počátku šetření (před zásahy 2003) a na závěr (2012) sledování, jsou v procentuálních bodech shodné u varianty 1K a 2U (nárůst o cca 60 %). U varianty 3Pu došlo k navýšení (nárůst o 82 %). Podúrovňový zásah měl, oproti 1K a 2U, pozitivní vliv na vývoj výčetní kruhové základny.
Autoři vědeckého článku: Miroslav Sloup – Lenka Lehnerová, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň, Nám. Generála Píky 8, 326 00 Plzeň – Slovany, e-mail: lehnerova.lenka@uhul.cz
Celý článek najdete na: http://www.vulhm.cz//sites/File/ZLV/fulltext/456.pdf
Připravila: redakce
Foto: Borové porosty na revíru Plasy, autor: Jan Řezáč