Vědci chtějí chránit osikové lesy, pomůže to řadě ohrožených druhů
Osikové lesy, které rostou po celé severní polokouli, si podle vědců zaslouží speciální ochranu. Může to pomoci tisícům dalších rostlinných a živočišných druhů. Vědci kolem Paula Rogerse z Utah State University v Loganu, USA tento způsob navrhují namísto v současnosti běžnější ochrany jednotlivých ohrožených druhů, jako jsou pandy, levharti, sloni atd. S myšlenkou „mega-ochrany“ běžných, všeobecně rozšířených společenstev, jako jsou osiky a osikovce přichází vědci včetně zástupců Mendelovy univerzity v Brně v nové publikaci.
„Význam osiky spočívá v tom, že podporuje ohromné množství rostlinných i živočišných druhů, které na ni závisí, proto považujeme osiku za vpravdě klíčový druh,“ uvedl Paul Rogers, ředitel Western Aspen Alliance na Utah State University a vedoucí autor projektu. „Existuje šest druhů osik a osikovců, jejichž společenstva pokrývají významnou část severní polokoule. Podobnosti těchto společenstev nám umožňují aplikaci kontinentální ochrany s enormními benefity pro světovou biodiverzitu,“ uvedl Rogers.
Оsikové lesy trpí v poslední době přímo i nepřímo lidskou činností. Jedná se o těžbu kvalitního dříví, pastvu zvěře i domácích zvířat, potlačování požárů, změnu ve využívání půdy a dolovací činnost a také sucho, které je důsledkem globálního oteplování. Velké množství druhů závisí na nedotčených osikových společenstvech, které prospívají nebo chřadnou. To stejné se děje se všemi rostlinami i živočichy, které na osikách závisí. Předchozí výzkum například demonstroval lokální hynutí ptáků, hmyzu, lišejníků a malých savců v poškozených osikových lesích. Na druhé straně, zdravý osikový les umožňuje život tisícům dalších druhů a formuje „ochrannou bublinu“ okolo mnoha zranitelných a ohrožených druhů najednou.
Čtrnáct předních specialistů na osiky z osmi zemí Severní Ameriky, Evropy a Asie nyní zpracovalo přehled vědeckých poznatků, informace o ohrožení a obnovných funkcích tohoto druhu lesa. Shromáždili a posoudili 200 publikovaných vědeckých článků přímo v terénu. Ve všech regionech vědci našli zdravou biodiverzitu podporovanou porosty osiky, rychlou kolonizaci přirozených i poškozených stanovišť osikou, jako např. opuštěných dolů a adaptabilitu v měnícím se prostředí. Nejdůležitější zprávou je, že sdílení poznatků mezi státy a kontinenty o klíčových široce rozšířených ekosystémech může podpořit efektivní, globální druhovou rozmanitost.
„Doufáme, že rozšíříme naše „rašící“ osikové konsorcium o více expertů, což ve výsledku povede ke kontinuálnímu zlepšování kvality vědy a managementu osikového lesa,“ uvedl Jan Šebesta z Mendelovy univerzity v Brně, spoluautor publikace. Osikové lesy podle vědců nejsou jediným potenciálním klíčovým společenstvem na Zemi. Dalšími jsou například pelyňkové stepi v Severní Americe a Eurasii, rozsáhlá tajga severní polokoule nebo blahovičníkové lesy v Austrálii.
Pozn.: Tisková zpráva vychází ze závěrů studie publikované zde.
Mapa s výskytem osiky:
Zdroj: Tisková zpráva Mendelovy univerzity v Brně.
Ilustrační foto osik: 123 RF, autorské právo https://cz.123rf.com/profile_tntemerson
