Vyjádření k případům výskytu divokých prasat v příměstských oblastech
Českomoravská myslivecká jednota, z.s., jako nejsilnější myslivecká organizace v České republice zastupující přes 60 tisíc myslivců, cítí povinnost vyjádřit své stanovisko k této situaci, zejména poupravit některé chybné formulace kolující v českých médiích. Pro uvedení problému na pravou míru je také potřeba doplnit několik chybějících a zásadních informací.
V první řadě je důležité uvést, že případy napadení psa divokým prasetem, které byly zveřejněny v posledních dnech v médiích, se staly převážně na nehonebních pozemcích dle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., §2 písm. e). Na těchto pozemcích může být lov prováděn pouze na základě výjimky vydané státní správou myslivosti, avšak to situaci zcela neřeší. Jedná se totiž o hustě osídlená místa, přičemž k lovu je potřeba použít střelné zbraně a lovec na sebe tímto bere nesmírnou odpovědnost. Jedním z bezpečných způsobů regulace stavů zvěře na takovém území je využití odchytových zařízení. Je nutné zdůraznit, že každý uživatel honitby se musí bezpodmínečně řídit platnou legislativou ČR se všemi z toho vyplývajícími důsledky a omezeními.
Lokálně se zvyšující stavy černé zvěře jsou celoevropským problémem, který je spojen s intenzivním obhospodařováním krajiny člověkem. Bohužel, také na honebních, a to především zemědělských pozemcích je lov zvěře významnou měrou ztížen monokulturním hospodařením, kdy zvěři poskytujeme neomezené množství potravy a několikaměsíční dokonalý kryt. Ministerstvo zemědělství ve své tiskové zprávě k novele zákona o myslivosti uvádí: „Ve velkých polních celcích osetých jednou plodinou se mohou divoká prasata zdržovat celé dny a myslivci je tak mohou jen obtížně lovit. Proto se v novele navrhuje, že by zemědělci měli zmenšit pole s jednou plodinou, a to na maximálně 30 hektarů, případně pole rozdělit pásem s jinou plodinou o šíři alespoň 12 metrů.“ ČMMJ, z.s. tedy doufá v zlepšení podmínek pro odstřel zvěře a zvýšení efektivnosti lovu v budoucnosti.
Pokud k lokálnímu nárůstu stavů zvěře dojde, logicky vyústí k migraci a vyhledávání dalších zdrojů potravy v zimních měsících, kdy potravní nabídka je naopak velmi chudá, a to i do blízkosti lidských sídel. Zde bohužel volně žijící zvěř může nalézt potravu například v místech skladování komunálního odpadu, který není vždy dobře zabezpečený a v některých případech dokonce volně pohozený. Černá zvěř si vzhledem ke své inteligenci přirozeně zvyká na setkání s člověkem, kterého v určitých případech nevyhodnotí jako nebezpečného a potravní pud převáží jakoukoli bázeň a plachost.
Praha není jediné město, které se s podobným problémem potýká. Magistrát města Ústí nad Labem vyplácí odměnu 500 Kč myslivcům, kteří uloví divočáka v postižených lokalitách, zastupitel Karlovarského kraje bude navrhovat zvýšení odměny za ulovení divočáka ze stávajících 1 000,-kč na 1 500,-kč, což jsou příklady správného přístupu založeném na spolupráci. Pražský magistrát ale volí raději hrozby o výpovědi nájemních smluv. Pokud by takový krok učinil, musel by najímat placené lovecké skupiny. Tomu by ale předcházel administrativní proces trvající řádově roky, který by vyústil v další, tentokrát již nekontrolovatelné množení divokých prasat. Samozřejmě i tito lovci by se při lovu potýkali s totožnými problémy, jako stávající uživatel.
Bohužel je zapotřebí opravit také výroky radní Magistrátu hl. města Prahy paní RNDr. Jany Plamínkové, která uvádí, že působení divokých prasat v případě honitby mysliveckého spolku v Horních Počernicích je vinou výhradně myslivců. Pro prase divoké nejsou v této honitbě stanoveny minimální a normované stavy. Povolení k lovu získává na základě vlastní žádosti v souladu s § 36 odst. 5 zákona o myslivosti podané na orgán státní správy myslivosti. Uživatel honitby Horní Počernice předložil zastupitelům Prahy 14 návrh souboru opatření, které jsou, nejen z mysliveckého pohledu, nutné pro lepší zvládnutí stávajícího stavu. Bohužel tyto návrhy, mezi něž patří zejména zajištění možnosti lovu na nehonebních či k honitbě nepřičleněných mnohahektarových pozemcích, vyčištění těchto neprostupně zarostlých pozemků, jakož i podobných pozemků v honitbě, byly bez dalšího smeteny ze stolu a prohlášeny za nic neřešící a nedostatečné. Radnice Prahy 14 disponuje taktéž od podzimu minulého roku, na základě iniciativy uživatele honitby, nabídkou firmy na ošetření více jak 2 km nejfrekventovanějších pěších tras v honitbě pachovými odpuzovači. Toto opatření, které prokazatelně například snižuje počet střetů aut se zvěří, však bylo taktéž prohlášeno za neúčelné a zbytečné.
Uváděná předložená opatření jsou mimo kompetence, ale i finanční možnosti uživatele honitby. Je smutné konstatování, že na rozdíl od celé řady zastupitelstev v naší republice, která zvolila účelnou a trvalou spolupráci s myslivci, je pražský přístup založen na medializaci situace vedoucí k neúměrnému zveličování problému bez konkrétních výstupů. Přirozeně nejsou-li medializované hrozby odebrání honitby považovány za účinné kroky k snížení stavu černé zvěře.
Na závěr bychom rádi apelovali na majitele psů, kteří chodí do volné přírody, aby dbali zvýšené opatrnosti při pohybu v krajině a respektovali zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., který v §9, odst. 2 hovoří o zákazu plašení zvěře jakýmkoliv způsobem, čím bezesporu volné pobíhání psa je. Toto doporučení se týká ochrany nejen zvěře, ale také psů a jejich majitelů.
Zdroj: http://www.cmmj.cz
Ilustrační foto: 123RF
Autorské právo: http://cz.123rf.com/profile_photocech
Autorské právo: http://cz.123rf.com/profile_budabar
