Vědci s motorovou pilou v ruce bojují proti klimatické změně
Za hlavní příčinu globálního oteplování je obecně považován nárůst oxidu uhličitého v atmosféře. Více než polovina z celkového uhlíku na Zemi je uložena v lesních ekosystémech, přičemž tyto ekosystémy mají velký potenciál pro ukládání atmosférického CO2, potažmo pro snižování emisí CO2.
22. dubna se v newyorském sídle OSN slavnostně otevřel ratifikační proces Pařížské dohody, jejíž text vznikl loni v prosinci na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21). Cílem dohody, kterou v Paříži dojednaly téměř dvě stovky zemí světa, je udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 stupni Celsia a usiluje o to, aby teplota nevzrostla o více než 1,5 stupně Celsia. Je to nelehký úkol, proto vědci aktivně pracují na objasnění procesu sekvestrace (ukládání) uhlíku v půdě a v biomase rostlin.
I čeští vědci se zabývají ukládáním CO2 v přírodě a v lesních porostech. Svědčí o tom i studie vědců z Mendelovi univerzity v Brně a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Cílem této studie bylo kvantifikovat zásobu a sekvestraci uhlíku na úrovni lesního porostu – dospělé smrkové monokultury v první generaci po původním smíšeném lese ve věku 106–108 let v oblasti Drahanské vrchoviny na kambizemi modální oligotrofní jedlo-bukového lesního vegetačního stupně v nadmořské výšce 620 – 630 m n. m.
Vědci zjišťovali množství uhlíku poutaného v půdě do hloubky cca 1 m a v nadzemní i podzemní (kořeny) biomase stromů. Stanovení celkové zásoby biomasy dřevin a její změny v čase jsou jedním z největších úskalí v procesu odhadu zásob a sekvestrace uhlíku. Při vlastním odhadu zásob biomasy se nejčastěji postupuje destruktivní cestou empirického stanovení biomasy na pokácených vzornících nebo pomocí odvozených matematických vztahů. Vědci se rozhodli použít obě metody a zjistit tak, kolik uhlíku studovaný porost poutá a jak reaguje na případné pěstební zásahy – probírku.
Z výsledků sledování přírůstu a ukládání uhlíku do jednotlivých nadzemních i podzemních orgánů stromů i půdy (do 1m hloubky) vyplývá, že dospělý smrkový porost v oblasti Drahanské vrchoviny je stále uložištěm atmosférického uhlíku (je v něm uloženo cca 3,2 – 4,3 t. ha -1.rok-1). 61 % je uloženo v biomase stromů a 39 % v půdě. Cca 19 % uhlíku uloženého v půdě připadá na uhlík humusové vrstvy a zbylých 81% je rozdistribuováno v minerální půdě do 1m.
Studie rovněž dokazuje, že i dospělý smrkový porost je schopen pozitivně reagovat na probírkový zásah zvýšeným přírůstem stromů všech sociálních tříd, obzvlášť těch podúrovňových. Studovaný porost má tedy potenciál ještě zvýšit množství poutaného uhlíku.
Autoři vědeckého článku: J.Světlík, J. Krejza, L. Menšík, R. Pokorný, P. Mazal, J. Kulhavý
Zdroj: Redakce Lesaktualne.cz
