Vědci počítali vajíčka kůrovce
V názorech na počet vajíček vykladených jednou samicí lýkožrouta smrkového panuje značná nejednotnost.
Vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. proto zkoumali populaci lýkožrouta na stovkách vzorků kůry. Výsledky svých výpočtů a měření porovnali s předchozími studiemi jiných autorů.
Předkládané výsledky představují 2 942 měření souvisejících populačních parametrů lýkožrouta smrkového (I.typographus) pocházejících ze 122 stromů a 398 vzorků kůry. Svým rozsahem tento soubor mnohonásobně převyšuje základní vstupní data použitá jinými autory (Bombosch 1954, Martínek 1956b, Thalenhorst 1958, Kalandra 1960, Martínek 1961, Švihra 1973, Mills 1986, Anderbrant 1990). Zjištěný střední počet nakladených vajíček (35) je proti očekávání nižší a pohybuje se ve spodní části rozpětí uváděného i ostatními autory. Maximální střední hodnoty nepřesahují 80 vajíček uváděných Wermelingerem (2004), avšak jednotlivé měřené snůšky tuto hranici v některých případech překračovaly. Zjištěná střední délka chodeb (78 mm) byla poněkud vyšší, než uvádí Hedgren & Schroeder (2004).
Pro studium vlastností populace lýkožrouta byly na každém revidovaném kmeni vyznačeny čtyři sekce. První byla umístěna ve vzdálenosti půl metru od paty stromu, druhá v poloviční vzdálenosti mezi patou a začátkem koruny, třetí na začátku koruny a čtvrtá sekce ve středu koruny. Každý vzorek představoval pás kůry s šířkou rovnající se polovině obvodu kmene v místě odběru a délkou cca půl metru. Jednotlivé pláty kůry byly od kmene odděleny pomocí sekery pokud možno v celistvém páse. Údaje o zjištěných druzích podkorního hmyzu (druh kůrovce a počet jeho rodin na vzorku, stadium vývoje), v případě lýkožrouta smrkového pak i populační parametry (délka matečných chodeb a počet vajíček), byly zaznamenány buď přímo v terénu, nebo v laboratoři. K další analýze byly použity pouze úplné požerky, které obsahovaly více než 20 vajíček a nejstarší larvy v požerku se nacházely minimálně v třetím instaru. Stanovené množství 20 vajíček je spodní hranicí rozsahu vaječné snůšky uváděnou např. Pfefferem (1954), stejné množství vajíček je považováno Millsem (1986) za minimální počet, u kterého lze považovat mateřský požerek za kompletní. Nižší množství vajíček může být znakem fyziologicky defektního jedince nebo neobvyklého kladení vlivem parazitace.
Zachycené rozpětí hustoty obsazení kmene na hodnocených vzorcích (6 – 330 rodin na m2), je relativně nízké. Za optimální denzitu považuje Wermelinger (2004) zhruba 500 matečných chodeb na m2, tzn. 250 rodin na m2 při průměrně dvou matečných chodbách na požerek. Zaznamenaný medián počtu rodin na m2 (68 rodin) pak jednoznačně ukazuje na vyšší četnost vzorků slabě napadených. Do kategorie nízkého stupně obsazení je nutné zařadit hodnocené údaje i při použití maximálních denzit podle Martínka (1956a).
Slabší obsazení pokusných kmenů se zřejmě odrazilo i na méně těsném vztahu mezi počtem rodinných požerků na m2 a počtem nakladených vajíček.
Zdroj: P. Matoušek, R. Modlinger, J. Holuša, M. Turčáni: Počet vajíček kladených lýkožroutem smrkovým Ips typographus (L.) (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) na stromových lapácích: vliv vybraných faktorů
