LES
AKTUÁLNĚ

V drsném prostředí prokázaly největší odolnost české a německé jehličnany

„Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny, zelená byla celičká od jara do zimy“. Slova známé písničky z ještě známější filmové pohádky mnohé o jedli napovídají. Vždyzelený jehličnan patří do rodu jedle (Abies) z čeledi borovicovitých (Pinaceae) a zahrnuje asi 50 druhů stromů a keřů rostoucích převážně v mírném pásmu severní polokoule. Jedle roste v Evropě často společně s bukem, borovicí a smrkem v nadmořských výškách mezi 400 až 900 metry. Vzhledově, vegetačními nároky i pásmem rozšíření je jedle blízká smrku, má ale hlubší kořeny, a proto nepodléhá tak často polomům jako smrkové porosty. Na úrodné půdě s dostatkem vlhkosti a v příznivých podmínkách dorůstá výšky 60 metrů v dokonale kuželovitém tvaru s průměrem kmene přes 1 metr. Jedle je dlouhověká dřevina, může se dožívat až 500 let.

U nás je nejrozšířenějším zástupcem tohoto rodu jedle bělokorá (Abies alba).

Na srovnávacích plochách jsou i cizokrajné druhy

K řešení problémů v pěstování jedle a hledání eventuálních náhrad byl v 70. letech minulého století zahájen projekt, jehož obsahem bylo založení velké série 20 výzkumných srovnávacích ploch, na kterých jsou zastoupeny populace jedle bělokoré a některých cizokrajných druhů z Evropy i mimoevropských zemí. Za projektem stojí vědci z Útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

Jednou z posledních výzkumných ploch, kterou hodnotili, byla plocha umístěná v předhůří Šumavy na současném majetku Obecních lesů Drážov v nadmořské výšce 750 metrů. Sortiment použitých proveniencí se na jednotlivých výzkumných plochách liší, zde byl použit materiál z vybraných lokalit z České republiky, Slovenska, Německa, Rakouska, Rumunska, Bosny a Hercegoviny, Maďarska, Itálie, Bulharska a Polska.

Tak jako na dalších lokalitách umístěných po celé České republice i zde je statisticky hodnocen a porovnáván růst jednotlivých proveniencí co do výšky a tloušťky, jejich zdravotní stav a tvárnost.

Reprodukční materiál má posloužit v případě nedostatku osiva

Dosud získané výsledky o růstu jednotlivých proveniencí prokazují významnou proměnlivost mezi nimi. Dobrý růst některých proveniencí prokázal, že při použití materiálu vhodného původu bude možné na stanovištích s obdobnými podmínkami, jaké má daná výzkumná lokalita, vypěstovat kvalitní porosty této dřeviny. Na základě celkového posouzení kvantitativních a kvalitativních charakteristik lze některé české provenience označit jako vitální a zároveň dobře rostoucí a produktivní. Slovenské provenience, se kterými se v době zakládání pokusu počítalo jako s možnými zdroji reprodukčního materiálu v případě nedostatku osiva v místě původu, rostou na ploše pouze průměrně mimo jediné, pocházející původem z okolí Bardejova, jež se zařadila mezi nejlepší české provenience. Z dalších zahraničních prokázala kvalitu a odolnost provenience původem z německého Schwarzwaldu.

Na druhé straně žebříčku jsou provenience zahraničního původu z bulharských Rilských hor a rakouského Wörschachwaldu. Přestože mají původ v horských oblastech v místních podmínkách založené provenienční plochy v předhůří Šumavy neobstály.

Provenienční výzkum dřevin je záležitost dlouhodobého charakteru a přes počáteční informace, které již dnes můžeme porovnávat a zaměřovat se na potencionální zdroje osiva, bude patrně na další generaci lesníků, aby kompletně vyhodnotila všechny získané poznatky a pokusila se je uvést do praxe.

Zdroj: Čáp J, Novotný P. Frýdl J., Dostál J. 2011. Zhodnocení jedle bělokoré (Abies alba Mill.) na provenienční výzkumné ploše č. 76 obecní lesy Drážov, Kváskovice do věku 37 let. Zprávy lesnického výzkumu, 56/2: 107-117.