Šumavské smrčiny ukrývají bohatství v podobě stovek druhů motýlů
Doslova poklad v podobě tří stovek druhů motýlů našli vědci v horských smrčinách masivu Trojmezné na Šumavě. Toto číslo představuje asi 10 procent známého druhového bohatství fauny motýlů Čech. Řada druhů je z faunistického hlediska velmi významná.
V letech 2003 až 2007 tým vědců z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. intenzivně studoval motýlí společenstva masivu Trojmezné. Ke své práci badatelé použili metody odchytu pomocí Malaiseho lapače a přenosných světelných lapačů.
Celkem se jim v oblasti podařilo podchytit 331 druhů motýlů náležejících do 28 čeledí. Z toho pouze pět druhů bylo z této oblasti známo ještě před započetím prezentovaných průzkumů.
U celé řady taxonů motýlů lze hovořit o těsné vazbě k horským (klimaxovým) smrčinám. Tyto druhy svojí přítomností zpravidla „typizují“ horské smrčiny.
„Kvantitativním rozborem bylo prokázáno, že horské smrčiny mohou charakterizovat svou velmi vysokou početností (eudominancí) i široce rozšířené druhy,“ vysvětlují vědci.
Dosavadní poznatky podle jejich slov naznačují, že oblast Trojmezné je v rámci Česka obývána druhově nejpočetnějším společenstvem motýlů, úzce vázaným na biotop klimaxových smrčin. Řada zjištěných druhů může být považována za významné i z faunistického hlediska.
Výsledky ještě zachycují stav před orkánem
Horské smrčiny masivu Trojmezné, jejichž nejcennější část bývá nazývána „Trojmezenský prales“, patří v Česku k nejrozsáhlejším biotopům tohoto typu a z hlediska přirozeného vývoje k nejlépe dochovaným přírodním horským lesům v klimaxovém stadiu. Přesto před započetím studií nebyly odtud k dispozici prakticky žádné informace o výskytu motýlů.
Cílem studie je podle slov vědců podat obraz o soudobém druhovém složení motýlí fauny horských lesů Trojmezné a nastínit kvantitativní poměry v místních společenstvech. V době sběru dat v terénu probíhalo již v celé oblasti masivní přemnožení lýkožrouta smrkového, které po rozsáhlých polomech v roce 2007 (orkán Kyrill) dále zesílilo a vyústilo v plošné odumření horního stromového patra celé oblasti v následujících letech 2008 a 2009, popř. 2010. Výsledky studie tedy zachycují stav v počáteční fázi této masivní disturbance a lze se proto domnívat, že reprezentují rámcový obraz lepidopterocenóz v době, kdy ještě naprostá většina vzrostlých stromů žila a porostní struktura nebyla příliš narušena.
Lze ale očekávat následné dopady do struktury fyto a zoocenóz, včetně motýlích společenstev.
Studované území představuje značně rozsáhlý a různorodý komplex biotopů s převahou přirozených lesních porostů, zejména smrčin, v nadmořské výšce 1 090–1 378 m n. m. podél státní hranice s Německem a Rakouskem.
Společenstva motýlů obývající přirozené (klimaxové) horské smrčiny nejsou složena pouze z druhů úzce vázaných na tento ekosystém, naopak většina zjištěných druhů se vyznačuje poněkud volnějšími ekologickými nároky, díky kterým jsou schopny obývat i jiné typy biotopů (např. rašeliniště, vlhké louky, či jiné typy lesů), a to i v nižších nadmořských výškách. Přesto některým z těchto druhů přírodní podmínky v horských smrčinách vyhovují natolik, že zde žijí ve velmi početných populacích, a v tomto smyslu je nutné je vnímat jako významnou složku těchto společenstev (samozřejmě v kontextu početného výskytu dalších charakteristických druhů).
Souhrnná publikace výsledků studia je připravována pro Sborník jihočeského muzea, Přírodní vědy (
Zdroj: Šumpich J., Liška J. & Modlinger R., 2012: Motýlí společenstva klimaxových smrčin Trojmezenského masivu (Národní park Šumava). Sbor. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přír. Vědy 52: (v tisku).
Vysvětlivky:
disturbance – v ekologii tak označujeme časově omezenou událost, která naruší organismystrukturu ekosystému, komunity nebo populace a kolonizaci jedince stejného nebo jiného druhuzpůsobí změny v dostupnosti zdrojů.
