Specifika pěstování a využití sadebního materiálu smrku ztepilého pro horské oblasti
Vysokohorský ekotyp smrku ztepilého v 8. LVS (lesním vegetačním stupni), tj. v nadmořských výškách ca 1051 – 1350 metrů, se mimo dalších specifik vyznačuje vysokou růstovou diferenciací semenáčků pěstovaných v lesních školkách. Přitom v pěstovaném souboru semenáčků se vyskytují jedinci s pomalejším růstem, ale i jedinci se zjevně rychlejším růstem. Výzkumem bylo prokázáno, že sadební materiál vypěstovaný z menších, pomaleji rostoucích semenáčků vysokohorského ekotypu smrku ztepilého má po výsadbě do horských poloh velmi dobrou dynamiku růstu. Rovněž zdravotní stav a vitalita těchto jedinců je lepší než u stromků, které byly ve školce vypěstovány z rychleji rostoucích semenáčků. Stromky vypěstované z těchto menších semenáčků budou s největší pravděpodobností tvořit kvalitní kostru dospělých smrkových porostů v těchto horských polohách. Je proto nezbytné zabránit vyřazování menších semenáčků do výmětu, čímž by mohla být zásadním způsobem ohrožena stabilita a zdravotní stav nově zakládaných horských lesů.
Smrk pro vyšší horské polohy je vhodné pěstovat v lesních školkách klimaticky odpovídajících nadmořské výšce minimálně 500 m. Dlouhodobější pěstování v extrémních nadmořských výškách (nad 1000 m) není z ekonomických, ale i biologických hledisek výhodné. Význam nadmořské výšky lesní školky narůstá v případě speciálního pěstování sadebního materiálu pro nejextrémnější lokality 8. LVS (mrazové polohy, suťové nebo zamokřelé lokality). Pro pěstování sadebního materiálu pro tyto účely je optimum umístění lesní školky v nadmořských výškách 700 až 900 m. Více zde
Zdroj: Specifika pěstování a využití sadebního materiálu smrku ztepilého pro horské oblasti, A. Jurásek, J. Leugner, J. Martincová, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., VS Opočno
