Smrkové porosty na bývalých zemědělských půdách vyžadují specifické zásahy
Lesy vysázené na bývalých zemědělských půdách vyžadují jiné pěstební postupy, než porosty na trvale lesní půdě. Lesní hospodáři, vlastníci a správci lesů, kteří se starají o smrkové porosty první generace, vzniklé zalesněním bývalých polí a luk, mohou čerpat nové poznatky o vhodných pěstebních postupech z certifikované metodiky. Publikaci o metodách využitelných v praxi, vydal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. (VÚLHM).
Jak potvrzují autoři z Útvaru pěstování lesa (Výzkumná stanice Opočno), ze současných poznatků vědy a praxe je patrné, že pro smrkové porosty vzniklé na bývalé zemědělské půdě jsou charakteristické vlastnosti: rychlejší dynamika růstu, vyšší zásoby, časté ohrožení zvěří a v pozdějším věku riziko napadení hnilobami (způsobovanými komplexem druhů kořenovníku vrstevnatého). Nové pěstební postupy vycházejí z vyhodnocení dlouhodobě sledovaných experimentů, na kterých jsou sledovány různé způsoby výchovy, včetně bezzásahových režimů.
Nově navrhované postupy přispějí ke stabilizaci smrkových porostů. Vzhledem k vývoji zásob v těchto porostech je doporučováno také dříve zahájit jejich obnovu. Z hlediska ekonomických aspektů lze předpokládat daleko vyšší zhodnocení dřeva takto vytěženého úmyslně ve srovnání se dřevem z těžeb nahodilých, které převažují v porostech bez pěstební péče. Za zmínku stojí i další pozitivní účinky, kterých lze uplatněním metodiky docílit: Zlepšení kvality produkce s následným zvýšením hodnoty dříví, rychlejší dosažení komerčně upotřebitelných sortimentů, snížení frekvence a objemu nahodilých těžeb a snížení nákladů na fytosanitární opatření.
Jak informují autoři: „Výchovné programy jsou diferencovány podle ohrožení abiotickými škodlivými činiteli, které je dáno především kvalitou stanoviště. Navrženy byly modely pro porosty méně ohrožené abiotickými škodlivými činiteli a pro porosty naopak silně ohrožené. Opatření byla navržena také pro porosty poškozené zvěří a porosty s opožděnou výchovou.“
Změna využití pozemků je běžným nástrojem společnosti při hospodaření s přírodními zdroji. Takovým opatřením je i zalesnění původně zemědělské půdy. Na území našeho státu byly většinou zalesňovány takové půdy, které ze stanovištního nebo sociálně-ekonomického hlediska ztrácely svůj význam pro zemědělskou produkci. Úsilí o zalesnění se, nicméně, historicky značně měnilo.
Historie zalesňování zemědělských pozemků
Mezi roky 1945 – 1967 vzniklo 103 456 ha lesních porostů na bývalých zemědělských pozemcích. Celkově v českých zemích došlo ke zvýšení plochy lesní půdy o více než 200 000 ha do počátku 90. let 20. století. Od roku 1990 v souvislosti s probíhajícími restitucemi pozemků byla jejich část z rozhodnutí majitelů zalesňována; tato opatření byla podporována dotacemi. Mezi roky 1994 – 2003 bylo zalesněno 300 – 1200 ha ročně a do konce první dekády 21. století tak přírůstek plochy pozemků určených k plnění funkcí lesa vzrostl na téměř 250 000 ha. Také v těchto nejmladších porostech zaujímá významné místo v druhové skladbě smrk ztepilý, který bude vyžadovat výchovné zásahy.
Pěstební výzkum ve smrkových porostech založených na bývalých zemědělských půdách je na Výzkumné stanici v Opočně prováděn již půl století. První experimentální řada Petříkovice byla založena v roce 1963 a v následujících osmi letech byla základna rozšířena na celkem sedm řad se čtyřiceti srovnávacími plochami. Šetření byla zaměřena především na produkci a její bezpečnost (stabilitu) ve vazbě na porostní výchovu. Po roce 2000 byl program rozšířen o sledování koloběhu živin a formování půdního prostředí. Podrobnosti a další informace lze nalézt ve zmiňovaném lesnickém průvodci.
Zdroj: M Slodičák, D. Kacálek, J. Novák, D. Dušek: Pěstební postupy ve smrkových porostech na bývalých zemědělských půdách. Lesnický průvodce, Certifikovaná metodika, 11/2013.
Metodika je volně ke stažení zde:
