Smrčky s počátečním pomalým růstem jsou odolnější vůči extrémním horským podmínkám
Semenáčky smrku ztepilého (Picea abies (L.) KARST.) pocházející z osiva z vyšších horských poloh vykazují v prvních letech růstu větší výškovou variabilitu v porovnání s populacemi původem z nižších poloh.
„V minulých letech jsme ověřovali předpoklad, že právě jedinci s pomalejším růstem v juvenilním (mladém) stadiu vykazují po výsadbě na extrémní horská stanoviště výbornou adaptabilitu a zřejmě budou tvořit klimaxovou část obnovovaných porostů. Jedná se pravděpodobně o jedince, kteří jsou schopni přežít extrémní klimatické výkyvy, ke kterým může docházet i jednou za několik desítek let,“ upřesňují vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
Vědci vyhodnotili genetické charakteristiky tří velikostních variant smrků ve srovnání s fyziologickými a morfologickými parametry a ve vztahu k jejich přizpůsobivosti extrémním horským podmínkám.
Jednou z metod, kterou se dokumentuje genetická variabilita populací lesních dřevin na molekulární úrovni, je isoenzymová analýza. Genetická struktura populace je tak popisována pomocí zvolené sady markerů (identifikačních znaků), které jsou představovány vybranými enzymatickými systémy. Genetická variabilita populace dané dřeviny je výslednicí genotypové skladby porostu v době jeho přirozené obnovy či umělého založení, dále selekčního působení stanovištních faktorů na přežívání jedinců (z přirozených např. klima, geologické, pedochemické poměry, z antropogenních např. imisní zátěž), které ovlivňují selekci různých genotypů v rámci druhu.
Výsledky isoenzymových analýz potvrdily jednu z hypotéz, že semenáčky s pomalým růstem ve školce se vyznačují zvýšenou genetickou diverzitou (rozmanitostí) jak vůči jedincům s rychlým počátečním růstem, tak i vůči kontrolní variantě. Vysoká genetická diverzita je zpravidla považována za typickou pro autochtonní (původní) porosty.
Jak poukazují vědci, výsledky jejich hodnocení genetických charakteristik a následně i morfologických a fyziologických parametrů růstu výsadeb horského smrku ukázaly dobré předpoklady pro vznik vitálních a stabilních porostů při použití celého růstového spektra sadebního materiálu a zejména sazenic dopěstovaných z původně pomalu rostoucích semenáčků.
Zdroj: O. Ivanek, J. Leugner, A. Jurásek: Vliv specifického třídění semenáčků smrku na růst a genetickou diverzitu výsadeb v extrémních horských podmínkách, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v. i., VS Opočno
