Rozhovor s odborníkem: Rozvažte lesníkům ruce
Během října Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů oslovilo občany České republiky, aby se připojili k petici za zdravé a prosperující lesy pro příští generace. Peticí vlastníci lesů reagují na situaci kolem kůrovcové kalamity a na postoj státu k jejich problémům. Jedním z těch, kteří petici podepsali a podpořili tak vlastníky lesů, je významný odborník na lesy, vědec doc. RNDr. Marian Slodičák, CSc. V lesním hospodářství působí celý život. Jeho zkoumání přináší poznatky, výsledky a postupy, jež se staly trvalou součástí práce praktických lesníků. Proto jsme ho požádali o rozhovor.
Co vás na petici zaujalo natolik, že jste ji podepsal?
Situace v lesích je vážná. Lesníkům vždycky trvalo dlouho, než se začali organizovat a bouřit proti stávajícímu stavu. Pokládám téměř za osobní, profesní nutnost se připojit k takovému hnutí, i když se mi zdá, že už je skoro 10 minut po dvanácté. Důvod je prostý. Již několik let upozorňujeme, že zdravotní stav lesů je kritický, v důsledku rozkolísanosti klimatu byl poškozen vodní režim a dlouhodobými kyselými depozicemi byl narušen koloběh živin prakticky ve všech lesích našeho státu. To zapříčinilo stoupající abiotické poškození a následně rychlé šíření napadení biotickými škůdci. Různé lesnické organizace k tomu pořádaly několik seminářů. Zájem lesníků byl veliký, ale ohlas u státní správy pouze na úrovni deklarací. Přes mnohá varování se nic nedělo.
Upozorňovali jsme, že se nejedná o nic nečekaného. Trend opakujících se period nadprůměrně teplého a suchého počasí byl zcela zřejmý. To se potvrdilo i v letech 2015 a 2018. Tím se rozboural celý vodní režim v lesích. To znamená, že současné atmosférické srážky jsou nižší než výpar z lesních porostů. Výsledkem je opakovaný stres suchem a následné napadení biotickými škůdci. Dále je tu problém půdy, v níž máme po předchozích desetiletích imisní, zejména kyselé depozice v rámci celé republiky nedostatek bazických prvků, především hořčíku a vápníku, a to zejména v té vrstvě, kde koření smrk. Právě souběh klimatického stresu a stresu z nedostatku živin natolik oslabil smrkové porosty, což nás vedlo k předpokladu, že chřadnutí smrku zpočátku jasně zřetelné především na severní Moravě se postupně bude vyskytovat i jinde. Na semináři v roce 2014 jsme se všichni shodli – vědci, odborníci, praktičtí lesníci – že tento proces už v současnosti má jednoznačně charakter ekologické katastrofy.
Jak tedy reagovat na takovýto hrozivý stav?
Už tehdy jsme varovali, že tuto situaci nebude možné zvládnout běžnými provozními lesnickými postupy, které účinně fungují jen v běžném hospodářském režimu. A co se od té doby stalo? Přišel rok 2015, který byl extrémně suchý a zejména ve vegetačním období velmi teplý, a rok 2018, který to dorazil. Z posledních let jen rok 2017 měl vcelku normální srážky. Nelze se tedy divit, že se tato situace začala rozšiřovat do celé republiky.
Po letošku se dá mluvit už o celoevropském problému, protože v podobné situaci jsou všechny okolní země kolem nás. Když se objevily odhady napadeného kůrovcového dřeva, které je absolutně nutné zpracovat a umístit na trhu, aby nedošlo k ekonomickým škodám, tak je to prakticky nemožné v tak krátkém čase.
Takže i z této situace vyplývají nějaká další opatření, která bude potřeba udělat. Ale pokud se profesionální lesníci a veřejnost, která je na lesích zainteresovaná, nesemknou, tak v podstatě žádná relevantní a smysluplná opatření přijata nebudou. A to je také důvod, proč jsem tu petici podepsal.
Jaká opatření by vlastníkům lesů opravdu pomohla?
V situaci ekologické katastrofy by měly začít padat jakékoli překážky ať už právní, ekonomické či politické. Ta opatření bych rozdělil zhruba do tří skupin – okamžitá, středně a dlouhodobá.
Velmi rychle je nutné vyřešit problematiku dlouhodobého skladování a odbytu dřeva na trzích mimo Evropu a jeho ještě přijatelné zpeněžení. Tím by se odvrátila ta nejaktuálnější ekonomická škoda spojená s dramatickým poklesem ceny dřeva, která vede ke značnému zhoršení hospodářské situace jednotlivých lesních majetků a lesnických firem. To nevyřeší lidé dole. Tady musí stát pomoci s hledáním nových trhů mimo Evropu. Tím by se mohla část prostředků do lesa vracet.
Druhým krátkodobým opatřením jsou výjimky v legislativě při těžbě a zpracování dřeva. Ale ne paušálním zákazem úmyslných mýtních i předmýtních těžeb, protože předmýtní výchovné úmyslné těžby jsou důležité pro budoucnost lesa. Hledal bych spíše variantu globálního pardonu na několik let, který by vyřešil zejména problematiku pracovních sil a provozních postupů v lese a nechal bych na lesním hospodáři, ať si vyřeší konkrétní detaily v lese. Protože, když se mu budou seshora nařizovat další limity a omezení, tak to k ničemu nepomůže.
Ve střednědobém časovém horizontu je nutné napěstovat dostatek kvalitního sadebního materiálu. Protože velké kalamitní holiny, které vznikají, nepůjde zalesnit jen přirozenou obnovou. Bude nutné přijmout opatření, aby se mohlo přechodně využít přípravných porostů, například spontánně vznikajících porostů břízy. Máme na to solidní exaktní poznatky a metodické postupy, které mohou pomoci přírodě blízké obnově lesů.
Dlouhodobým opatřením bude zásadní přeměna druhové skladby našich lesů. Dnes máme díky lesnickému výzkumu k dispozici velmi kvalitní poznatky o vlivu jednotlivých dřevin na lesní půdu, lesní prostředí. Příprava novely lesního zákona a další lesnické legislativy by měla být postavena na exaktních poznatcích lesnické vědy ověřené v praxi a ne na přáních a pocitech.
Všechno to směřuje k legislativě a financím. Změna druhové skladby bude stát poměrně dost peněz i na výchovu a ochranu proti zvěři. Jak tedy vidíte možnost nějaké rychlé a účinné změny legislativy a finanční podpory procesu obnovy a přestavby našich lesů?
Nejsem v tomto směru optimista. Jako příklad mohu uvést postup při novele vyhlášky 83. Ministerstvo zemědělství, aby zúročilo poznatky lesnické vědy a výzkumu, vypsalo grantový projekt, v němž se měly jednak zanalyzovat dosavadní poznatky z hlediska melioračních a zpevňujících účinků našich hlavních dřevin na lesní prostředí a jednak došetřit a dozkoumat další věci – koloběh živin, vliv dřevin na půdu, humus atd. tak, aby bylo možné smysluplně s citem navrhnout novou dřevinnou skladbu pro jednotlivá konkrétní stanoviště. Vzniklo z toho ohromné množství podkladů, které byly průběžně zveřejňovány. Ve finále byla vydaná kniha a certifikovaná metodika, byly vypracovány dva návrhy na změnu legislativy.
Očekávali jsme, že se po dlouhých desetiletích, kdy se druhová skladba měnila spíše na základě pocitů, zkušeností, případně názorů fundovaných osobností, začneme rozhodovat na základě exaktních vědeckých poznatků. No a výsledek je žalostný.
Když se dnes tvoří nějaká legislativa, tak do toho procesu vstupuje mnoho skupin se svými zájmy, návrhy a protinávrhy. Protože obecně neumíme pracovat s informacemi, tak jsou porovnávány informace z úrovně doporučení, z úrovně subjektivních laických názorů, které často převládnou nad exaktními poznatky. Tohle se asi nezmění, i když bych si velmi přál, abychom se začali více věnovat tomu, co opravdu víme a ne tomu, co si myslíme, že víme.
Financování záleží na rozhodnutí státní správy, jak bude změnu druhové skladby, respektive postupné vnášení vhodných dřevin z hlediska konkrétního stanoviště podporovat. Na to jsou dotační pravidla. Ačkoliv jsem v globále proti dotacím, tak v tomto případě si myslím, že bez dotací nebude možné provést zásadní změnu druhové skladby. Zejména když vezmu takové návrhy, které nepřipouštějí vnášení žádných nepůvodních dřevin.
Notoricky známý klasický případ je u nás zdomácnělá douglaska. Máme s ní více než stoleté zkušenosti v lesním hospodářství, přirozeně se u nás zmlazuje, je integrovatelná do našich lesních porostů, je velmi žádoucí, protože je tolerantnější k suchu než smrk a je vynikající částečnou náhradou produkce, kterou má vyšší než většina našich dřevin. Přitom se s ní zachází div ne, jako by byla pro naše lesy škodlivá. Takových případů bych mohl uvést velmi mnoho.
Nejsem příliš velkým optimistou. Možná až budeme mít 50 mil. m3 kůrovcové těžby v příštím roce, které jsou odhadovány, tak se asi ledy pohnou, protože to už bude katastrofa, kterou nebude možné přehlédnout. Ale opravdu potřebujeme takovéto extrémní situace, abychom začali rozumně a logicky přemýšlet a přestali naslouchat různým aktivistům a aktivitám, které ani nechápou podstatu lesa v jeho dlouhodobosti a komplexnosti?
Co byste doporučil pro posílení pozice lesního hospodářství, jak si zvednout sebevědomí vůči těm různým ekologickým iniciativám? Problém je v tom, že nejsme příliš slyšet.
Doporučuji všem lesníkům a státním úředníkům, kterým jde opravdu o les, aby hledali informace tam, kde jsou. V diskusích s lidmi, kteří nejsou lesníky a neznají podstatu lesního hospodářství, je potřeba požadovat exaktní podklady. Většinou je nemají.
Jednou z možností finanční podpory jsou platby za ekosystémové služby lesů. Tento systém se již uplatňuje v některých zemí. Je možné to zavést i u nás?
Pokud bude naše společnost konzumovat lesnické služby i nadále bezplatně, jak zaručuje zákon o lesích, tak náklady spojené s poskytováním těchto služeb bude muset stejně někdo uhradit. Všichni dobře víme, že nic není zadarmo, všechno má svoji cenu. Ta cena je jen někde schovaná, teď ji nesou na svých bedrech vlastníci lesa. Ekosystémové služby jsou velmi komplexní. Otázka je, jak stanovit jejich cenu.
Například vodohospodářské služby již částečně procházejí trhem, který může ukazovat jejich cenu. Ale jak hodnotit cenu ostatních služeb? Zabývají se tím obě lesnické fakulty. Pražská fakulta pravidelně provádí statistická šetření o sběru lesních plodin, propočítává to a došla k hodnotě kolem 6 miliard Kč za rok. A my se tady bavíme o tom, jestli dostaneme na dotacích 600 milionů nebo 1,2 miliardy. Vždycky jsem si myslel, že není potřeba objevovat Ameriku. Vzpomeňte si na praxi třeba z první republiky, kdy se vydávaly povolenky ke sběru hub. Tak naučme lidi přemýšlet o tom, že jízda po silnicích vyžaduje jejich určitou údržbu. Vydávejme třeba povolenky k vjezdu cyklistů na lesní cesty, vydávejme povolenky ke sběru hub a lesních plodin. Vím, že to nebude příliš populární krok. Ale jak jinak přijít na to, že ta služba má svoji cenu? Jak jinak přijít na to, že ty ekosystémové služby fungují, než se pokusit najít jejich cenu na trhu?
Dlouhé roky působím v dozorčí radě jednoho většího městského lesního majetku, takže docela dobře vidím financování takovýchto firem zevnitř. Musím konstatovat, že když porovnám, jaký je příjem této firmy z dotací a jaký je příjem z prodeje hlavně dřeva, tak jde o nesouměřitelná čísla. Takže i dneska ti vlastníci žijí hlavně z toho, co vyprodukují. To nejsou sběrači dotací, nežijí z dotací, ty dotace jim pouze pomáhají překlenout určitá těžká období, určitá úskalí, nebo budovat určitou lesní infrastrukturu.
Nicméně stát by jim skutečně pomohl, kdyby našel řešení co dělat s tím neuvěřitelným obrovským přebytkem dřeva na trhu. Protože to oni sami nedokáží. To skutečně musí být řešeno na jiné úrovni. Kdyby to postihlo jenom nás, tak bychom to dřevo asi prodali, ale ono to postihlo skoro celou Evropu. V Polsku jsou nešťastní z toho, co mají přebytku dřeva. V Německu je to podobné. Je nutné pomoci s odbytem dřeva a nezatěžovat zbytečnými zákonnými omezeními aspoň po přechodnou dobu, než bude možné dát tu situaci do pořádku.
Znamená to i vynětí lesního hospodářství z působnosti zákona o zadávání veřejných zakázek?
Ano, alespoň po přechodnou dobu. Než se stabilizuje situace v lesnictví a zásadním způsobem nezmění legislativa, musí se dočasně přijmout takové normy, která odpovídají stavu živelní katastrofy, jemuž nyní lesnictví čelí. Ta hrůza a katastrofa, která nám hrozí, se snad nedá k ničemu jinému přirovnat než k válečnému stavu. Musí být přijato nějaké výjimečné opatření, dočasně pozastavena platnost některých stávajících legislativních norem nebo jejich částí. Netroufám si říct na kolik let, nejsem ekonom. Na přechodnou dobu se musí lesním hospodářům rozvázat ruce, jinak to nezvládnou. Vždyť to každý ví, je to notoricky známé. Potřebuji dostat okamžitě kůrovcové dříví z lesa a já vyhlásím výběrové řízení?
Děkuji za rozhovor, Jan Řezáč
Na fotografii: Marian Slodičák převzal v roce 2016 Uznání ministra zemědělství a předsedy ČAZV za kvalitní dosažený realizovaný výsledek ve výzkumu a experimentálním vývoji. Foto redakce Les aktuálně