Půdní mikroflóra je aktivnější v bukových porostech

Vědci z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) si dali za cíl získat základní informace o mikrobiologických pochodech ve zdravých a nepoškozených lesních ekosystémech a potvrdit tak předpoklad o významných rozdílech půdního prostředí bukového a smrkového lesa a závislost zjištěných charakteristik na půdním prostředí a klimatických podmínkách. Kromě plošně významných lesních typů věnovali svoji pozornost i méně často se vyskytujícím stanovištím, kde mají možnost naměřit i extrémní hodnoty vybraných mikrobiálních charakteristik. Pro svoje šetření si vybrali smrkové a bukové porosty rostoucí na široké škále stanovišť od minerálně bohatých s mullovou formou humusu až po chudá stanoviště se zpomaleným koloběhem a formou humusu moder až mor, od 2. do 7. lesního vegetačního stupně, různých edafických kategorií od azonálních fluvizemí (ed. kat. L, P) přes zonální (ed. kat. K, I, S, H) až po extrazonální (ed. kat. A, N, S, W). Vědci odebírali vzorky z 16- ti smrkových a 15- ti bukových dospělých dobře zapojených porostů vždy na jaře a od roku 2011, kdy výzkum začal, odebrali úctyhodných 465 vzorků nadložního organického horizontu F (fermentační), H (humifikační) a svrchního minerálního horizontu Ah.
V odebraných vzorcích laboratoře ÚKZÚZ analyzovali množství celkového dusíku, extrahovatelného dusíku, spalitelného uhlíku, extrahovatelného uhlíku a uhlíku mikrobní biomasy. Ze získaných výsledků vědci mohou posoudit momentální stav šetřených horizontů, jak početná mikrobní společenstva jsou a jaká je jejich schopnost troficky využít snadno rozložitelný substrát. Bazální respirace, substrátem indukovaná respirace a anaerobní amonifikace potom ukáže, jak moc jsou půdní mikrobi aktivní, zda odpovídajícím způsobem zareagují na doplnění snadno dostupného zdroje uhlíku a dusíku (přídavek glukosy obohacené o N a P) nebo schopnost půdní mikroflóry přeměňovat organické dusíkaté látky na amoniak.
Aktivita půdních mikroorganismů je ovlivňována celou řadou vnějších podmínek kromě těch stanovištních, jako je teplota a vlhkost i přítomností kořenových enzymů vyšších rostlin a hub. Proto se vědci rozhodli sledovat i aktivitu vybraných enzymů: ureasy, α – glukosidázy, β – glukosidázy, celobiosidázy, chitinázy, fosfodiesterázy, arylsulfatázy, β – xylosidázy a fosfomonoesterázy.
Hodnocením vybraných mikrobiologických vlastností si vědci mohli udělat obrázek o mikrobních společenstvech smrkových a bukových porostů a potvrdit si i svůj předpoklad o významných rozdílech v půdním prostředí smrkového a bukového lesa. Základní rozdíl je ve vyšších hodnotách studovaných forem uhlíku a dusíku a nižší mikrobiologické aktivitě ve smrkových porostech s pomalejším biogeochemickým koloběhem. Naopak nižší aktuální obsahy živin a vyšší mikrobiologické aktivity jsou zjištěny v bukových porostech.
Vědci z ÚKZÚZ plánují do budoucna ve výzkumu pokračovat a rádi by jej rozšířili i na borové a dubové porosty, které jsou rovněž významně územně rozšířeny.
Autoři vědeckého článku: Přemysl Fiala, Dušan Reininger, Tomáš Samek, Stanislav Malý
Článek ke stažení zde:
Zdroj: Redakce lesaktualne.cz