Přestavby smrkových monokultur na stanovištích přirozených smíšených porostů
Smrk ztepilý jako naše hlavní hospodářská dřevina roste v různých stanovištních a porostních podmínkách. Stejnověké smrkové porosty (monokultury) se nacházejí na značných výměrách i na stanovištích, kde přirozeně rostly smíšené porosty. Smrk má na těchto stanovištích vysoký potenciál produkce, riziko poškození těchto porostů však s rostoucí odlišností stanovištních podmínek od růstového optima smrku výrazně stoupá.
Současný společenský tlak na snížení zastoupení smrkových porostů v celé Evropě souvisí s jejich poškozením vlivem nárůstu frekvencí klimatických extrémů a škod hmyzími i houbovými patogeny. Nevýhody smrkových monokultur lze změnami postupů hospodaření ovlivnit pouze částečně, schopnost porostů odolávat nepříznivým faktorům zvýší úprava druhové skladby ve prospěch dřevin s melioračním a stabilizačním působením. Termín přestavba lesa zahrnuje souběžnou úpravu druhové skladby i prostorové a věkové struktury ve stávajících monokulturách. Cílem přestavby není návrat k původní dřevinné skladbě na daném stanovišti, ale tvorba smíšených, strukturovaných porostů splňující požadavky na plnění požadovaných funkcí lesa.
Stanovištní a porostní podmínky včetně aktuálního stavu porostu ovlivňují vlastní postup přestavby i stanovení naléhavosti. Vysoká naléhavost přestaveb je v porostech se sníženou stabilitou, vitalitou nebo růstem. V porostech mimo přirozený areál rozšíření smrku je cílem přestavby jeho postupná redukce. Na stanovištích, kde snížená porostní stabilita omezuje vysoký produkční potenciál smrkových porostů, je cílem přestavby stabilní, strukturovaný porost s odpovídajícím zastoupením smrku.
Přestavby lze realizovat pouze v porostech s odpovídající stabilitu vůči působení nepříznivých vlivů, stabilitu porostu zajišťuje vhodný postup výchovy. Rozčlenění porostů na pracovní jednotky usnadňuje plánování i vlastní postup prací. Při přestavbách smrkových monokultur je na většině stanovišť využíván clonný nebo násečný postup obnovy. Chybějící dřeviny jsou do porostu vnášeny umělou obnovou, zpravidla v časovém nebo prostorovém předstihu. Vhodné předsunutí obnovy vnášených dřevin zajišťuje jejich trvalý výskyt v porostní úrovni, kde mohou ovlivňovat porostní stabilitu. Charakter, velikost a umístění obnovních prvků závisí na stanovištních a porostních podmínkách, použitých technologiích a nárocích vnášené dřeviny. Výškový růst výsadeb pod porostní clonou je zpravidla nižší než na volné ploše vlivem zástinu a konkurenčního působení původního porostu.
Přestavba smrkových monokultur je dlouhodobý proces, který klade značné nároky na lesního hospodáře a dodatečné vklady energie. Zahájení přestaveb v dospívajících smrkových porostech (60 – 80 let) nabízí dostatečný čas pro vznik následného smíšeného porostu s diferencovanou výstavbou. Rozpracování mladších porostů zvyšuje riziko produkčních ztrát, postup a výsledek přestavby mýtních porostů jsou ohroženy při předčasné obnově porostů. S rostoucí délkou doby přestavby se zvětšuje možnost dosažení složitější porostní struktury. Úspěch přestaveb se měří výskytem a stavem odrůstajícího následného porostu při využití produkčního potenciálu porostu původního.
Více na: Metodika přestavby smrkových monokultur na stanovištích přirozených smíšených porostů
Zdroj: J. Souček, V. Tesař, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., VS Opočno