LES
AKTUÁLNĚ

Meliorační a rekultivační funkci olše zelené byla až na výjimky věnována pozornost především v Kanadě, v USA a na Novém Zélandu. K revegetaci a stabilizaci ploch rozsáhlých sesuvů byla v domácích poměrech olše zelená prezentována v Jeseníkách, ke stabilizací holí po pastvě ovcí ve Slovenském rudohoří.

Podle dosavadních závěrů výzkumu lze meliorační funkce olše zelené využít v České republice zejména na plochách s buldozerovou přípravou stanoviště (Krušné hory), ale i na plochách s intenzivní přípravou stanoviště prstovým shrnovačem klestu, kdy došlo k odstranění svrchní vrstvy lesní půdy (horizonty LFH, popř. i A) v různé intenzitě i ploše po imisní kalamitě, nikoliv na stanovištích se zachovaným profilem lesní půdy. Imisní kalamita zasáhla i horská suťová stanoviště, jejichž půdoochranná funkce byla rovněž narušena. Také na těchto stanovištích může olše zelená jako pionýrská dřevina a porosty s ní uplatnit svoji půdoochrannou a stabilizační funkci.

V orlických horách a v Krkonoších byly založeny experimentální výzkumné plochy Velká Deštná a Holmanka na úbočí Malého Šišáku. Výsledky z uvedených ploch by měly mít praktický význam zvláště na lokalitách po buldozerové přípravě v Krušných horách. Praktickou aplikaci výsledků je možné očekávat také na lokalitách postihovaných introskeletovou erozí (současná plocha 46,5 tis. ha, tj. 10 % půd v horských lesích 6. až 9. lvs) za předpokladu uplatnění olše zelené jako zdomácnělého druhu (případně druhu dealpinského či „depoloninskokarpatského“) a mimo chráněná území. Tyto lokality jsou totiž vesměs součástí I. a II. zón CHKO či NP se zpřísněným režimem ochrany přírody, zejména pak přírodních procesů.

 Zdroj: F. Šach, V. Černohous Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumná stanice Opočno