Olše je na některých místech nezastupitelná – k testování vhodnosti populací této dřeviny v různých podmínkách slouží provenienční výzkum
Celkem tři domácí druhy olše, které se vyskytují na území České republiky, zaujímají dohromady 1,6 procenta porostní plochy, z čehož největší podíl připadá na lesnickynejvýznamnější olši lepkavou. Tento druh sice nepatří mezi hlavní hospodářské dřeviny, avšak na specifických zamokřených stanovištích je ekologicky nezastupitelný.
Olše lepkavá je všeobecně považována za velmi variabilní dřevinu. Její velký areál rozšíření
a relativně malé izolované populace vedly ke značné genetické rozmanitosti, která je výsledkem různých selekčních tlaků na lokální populace. Proto je důležité, aby se v lesnické praxi důsledně dbalo na používání geneticky vhodného materiálu, odpovídajícího stanovištním ekologickým podmínkám. K ověřování geneticky podmíněné proměnlivosti dílčích populací a k testování jejich vhodnosti do různých stanovištních podmínek slouží provenienční výzkum.
Výsledky měření a hodnocení proveniencí (provenience = původ, místo původu) shrnuli vědci z útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
Měření a hodnocení se uskutečnilo u 25 proveniencí olše lepkavé ve věku 41 let na pokusné ploše Litovel, Březina. Práce navazuje na dřívější šetření prováděná v letech1973 a1988. „Byly měřeny výšky a výčetní tloušťky a vizuálně hodnocena tvárnost kmene u 636 stromů. Byla hodnocena proměnlivost jednotlivých proveniencí podle přírodních lesních, bývalých pěstebních oblastí a lesních vegetačních stupňů. Pro každou provenienci byl vypočítán objem kmene a zásoba na1 hektar. Výsledky byly porovnány jednak s měřením a hodnocením této plochy v předcházejících letech, a jednak s hodnotami získanými vyhodnocením paralelní plochy Lužná, Senec v roce 2004,“ popisuje řešitel Václav Buriánek.
Jak dodává, na základě srovnání s daty z roku 1988 bylo možno konstatovat, že změny v pořadí jednotlivých proveniencí již nebyly tak radikální jako při srovnávání údajů z let1973 ačástečně i 1988.
Podle celkového hodnocení na základě růstových parametrů a tvárnosti vychází z hospodářského hlediska jednoznačně jako nejlepší provenience Žatec, Solopysky a dále s určitým odstupem Bystřice pod Hostýnem, Lukov.
Naopak jako nejhorší se ukazují potomstva proveniencí Lanškroun, Strakov, Vysoký Chlumec, Zvěstovice a Nymburk, Libice nad Cidlinou.
Sběr osiva pro založení pokusu proběhl na přelomu let 1968/69 z porostů v různých přírodních lesních oblastech a typech stanovišť v rámci celé České republiky. Nadmořská výška mateřských porostů se pohybovala od 153 do730 mn. m., věk kolísal od 11 do 102 let.
Podle vyhlášky č. 139/2004 Sb. lze k obnově lesa či zalesňování použít pouze reprodukční materiál jednotlivých lesních dřevin, který splňuje podmínky přenosu pro konkrétní místo výsadby a u něhož je doložen původ. Tuto podmínku splňuje celkem 13 sledovaných proveniencí.
V roce 2002 byla zpracována dlouhodobá evropská strategie ochrany genetických zdrojů pro olši, kde byl zhodnocen současný stav genetických znalostí a byly definovány cíle a metody ochrany genetických zdrojů olše lepkavé. Současně byl zdůrazněn její význam pro lesnictví i ochranu životního prostředí.
Zdroj: V. Buriánek, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
