Odolné smrky pomohou zachovat krušnohorské lesy
K záchraně imisemi postižených smrkových lesů v Krušných horách by mohlo přispět využití vegetativních způsobů množení odolných jedinců smrku ztepilého. Způsobů, jak původní odolný ekotyp smrku množit a navrátit do svého původního prostředí, je několik.
Jak vysvětlují vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., v rámci programů orientovaných na záchranu, zachování a reprodukci významných ekotypů krušnohorského smrku byla v minulosti věnována pozornost i relativní rezistenci (odolnosti) některých jedinců vůči imisnímu zatížení. Ve zbytcích starších smrkových porostů Krušných hor byli koncem 80. let minulého století ještě registrováni jedinci bez známek poškození, z kterých byly odebírány rouby k pěstování roubovanců pro zakládání klonových archivů. V dalším období vědci věnovali pozornost i možnostem využití vytipovaných jedinců v mladých smrkových porostech Krušných hor, které bez většího poškození přečkaly výrazné klimatické stresy v průběhu zimy 1995/1996. V tomto případě byla pro další vegetativní množení využívána metoda řízkování.
Syntetické populace z vegetativního množení mohou představovat významný příspěvek k zabezpečení potřebného reprodukčního materiálu. „Množení lesních dřevin řízkováním a dalšími vegetativními způsoby je významné pro šlechtění lesních dřevin, včetně záchrany biologické diverzity (rozmanitosti) v lesních ekosystémech,“ poznamenávají vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.,. Zvlášť nezastupitelný význam má podle nich řízkování v případě množení odolného materiálu v imisních oblastech.
Podle výsledků výzkumu mohou geneticky podmíněné příčiny rezistence rostlin obecně souviset s tím, že vykazují některé morfologické, anatomické, fyziologické a biochemické vlastnosti, které určují rozsah rezistence. U smrku ztepilého tak může existovat rozsáhlé množství znaků, které mohou přispívat k jeho odolnosti. Příčiny této odolnosti jsou úzce spojeny s působením imisí a jsou tak mnohostranné a variabilní jako imise samotné.
Při obnově lesních porostů v Krušných horách je odůvodněné využívat zachované zdroje reprodukčního materiálu smrku ztepilého, u kterých se předpokládá zvýšená rezistence ke škodám působeným imisním znečištěním. Přes politické a organizační změny, které se negativně projevily v době aplikace výsledků rozsáhlých shromažďovacích a pěstitelských prací do praktické činnosti, je stále reálné na tyto dřívější aktivity navázat a celý záměr návratu části původního genofondu krušnohorského smrku do místních lesních porostů uskutečnit.
Zdroj: J. Frýdl, P. Novotný, V. Buriánek, J. Čáp, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
