Nepřítelem sněženek a bledulí je i zalesňování smrkem
Bledule je původní rostlinou a v České republice se vyskytuje roztroušeně ve všech nadmořských výškách, především však v pahorkatinách a horách. S porosty bledulí se setkáváme především na vlhčích místech lužních lesů, ve stinných listnatých lesech nebo v bažinách, druhotně i na stinných loukách. Mimo tato přirozená stanoviště vykvétá i v zahrádkách, často sem však byla přenesena z přirozených stanovišť. Bledule je zařazena mezi ohrožený druh a je chráněna zákonem, sběr v přírodě je tedy protiprávní. Stejně tak jako bledule i sněženky se vyskytují na území České republiky velmi roztroušeně až vzácně, často jsou pěstovány a někdy zplaňují. Sněženky preferují lužní lesy, vlhké louky či listnaté i smíšené lesy zejména v nižších polohách.
Pokud se blíže podíváme na hlavní důvody mizení bledulí, sněženek a obecně dalších rostlin z volné přírody, již nevystačíme s heslem: „Prosím, netrhat!“. Klíčovým se stává ochrana jejich přirozeného prostředí, které často mizí v důsledku velkoplošných úprav vodního režimu v lesích a mokřinách nebo v důsledku odvodňování pramenišť a regulace drobných toků. V posledních letech je jedním z hlavních ohrožujících faktorů na řadě míst také zalesňování nevyužívaných lesních louček smrkem. Snaha o celoevropskou ochranu významných druhů a poddruhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů vedla již v roce 1979 ke sjednání Úmluvy o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť (tzv. Bernská úmluva). Česká republika po dlouhém období příprav přistoupila k Bernské úmluvě v roce 1997. Bernská úmluva Významné druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů je zakázáno například sbírat, trhat, odřezávat, vytrhávat, respektive vyrušovat, poškozovat, odchytávat z přírody, držet, obchodovat s nimi na vnitřním trhu a také je záměrně usmrcovat. Bernská úmluva pak ukládá smluvním stranám přijmout vhodná a potřebná právní a správní opatření také k ochraně biotopů všech druhů fauny a flóry, zejména těch, které jsou přísně chráněny.
Zdroj: Vysočina – týdeník, 24.března 2011, autor: P. Křivanová