Mikropropagace hořce jarního (Gentiana verna)
Hořec jarní (Gentiana verna L.) je rozšířen hlavně v horách celé euroasijské oblasti, od Západního Irska, po Turecko, Írán a Kazachstán, řidčeji také jinde, např. v marockém Atlasu. Česká republika představuje severní hranici rozšíření hořce jarního v Evropě. Vyskytoval se zde převážně v mezofytiku (střední až jižní Čechy). Od začátku 20. století z přibližně 60 známých lokalit zbyl v současné době jen výskyt v Hrubém Jeseníku a na malém stanovišti v jižních Čechách.
Hořec jarní roste na mokřejších loukách s nízkým travnatým porostem nebo na horských skalnatých stráních. Uchycuje se na minerálně bohatých zásaditých až neutrálních půdách s nízkým obsahem dusíku. Neobnovuje se přirozenou cestou, protože není schopen čelit zvyšující se konkurenci jiných rostlin na těch lokalitách, kde se přestalo ručně kosit a pást. Je proto u nás zařazen mezi kriticky ohrožené druhy a chráněn příslušným zákonem. V roce 2008 byl započat Záchranný program pro hořec jarní.
Pro splnění dlouhodobých cílů Záchranného programu, tj. pro namnožení rostlinného materiálu, který by početně dostačoval pro zachování současných populací hořce jarního, byla v Útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. standardizována a ověřena mikropropagační technologie in vitro. Tyto postupy umožňují namnožení velkých počtů rostlin v tzv. explantátových kulturách a proto jsou dnes využívány jako vhodný, někdy i jedině možný způsob opětného namnožení ohrožených druhů rostlin v takovém množství, které zaručuje jejich záchranu na ohrožených stanovištích.
V případě hořce jarního bylo pro jeho mikropropagaci použito indukce organogeneze. Podstatou je vyvolání buněčných růstových pochodů při utváření rostlinných pletiv a orgánů specifickými růstovými faktory v živném médiu Vhodným zdrojovým materiálem pro organogenezi jsou pupeny nebo vegetativní výhony dárcovské rostliny. Na rostoucím explantátu se pak vytvářejí další, druhotné výhonky, které se pak přesazují do dalšího živného roztoku za účelem dalšího namnožení. Část takto mikropropagovaného rostlinného materiálu se ukládá v explantátové bance pro budoucí použití. Ostatní explantáty se dopěstují v zakořeňovacím roztoku a přenesou do venkovních výsadeb, kde se postupně aklimatizují. Po aklimatizaci se rostliny přesazují do venkovních kultur, nebo je lze vysadit na původní stanoviště.
Zdroj: J. Malá, H. Cvrčková, P. Máchová, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., L. Kirschnerová, Botanický ústav AV ČR
MIKROPROPAGACE HOŘCE JARNÍHO (GENTIANA VERNA L.) – recenzovaná metodika
