Lidské stavby, lov a změna klimatu jsou příčinou obrovského úbytku stěhovavých ptáků
Tažných ptáků celosvětově ubývá v důsledku toho, jak lidé během posledních desetiletí pozměnili krajinu. Nový výzkum Východoanglické univerzity (UEA), portugalských univerzit v Portu a v Lisabonu a České společnosti ornitologické (ČSO) podrobně zmapoval jednotlivé příčiny ohrožení stěhovavých druhů ptáků.
Studie poprvé přináší velkoplošné mapy antropogenních faktorů ohrožujících populace tažných ptáků během jejich ročního životního cyklu na celém území jejich rozšíření. Největšímu počtu hrozeb z celé afropalearktické oblasti čelí ptáci v západní a střední Evropě. Dalšími velmi rizikovými oblastmi jsou například delta Nilu, západní Levanta (východní Středomoří) a údolí Indu.
Čím více jsou ptáci v mimohnízdním období vystaveni přímým hrozbám, tím více jejich populace ubývají. Antropogenní faktory (včetně lovu, nočního osvětlení a infrastruktury), které ovlivňují přežívání ptáků během migrace a v zimě, jsou významnou příčinou poklesu jejich hnízdních populací. Negativní vliv na trendy početnosti ptačích populací má také klimatická změna působící na zimovištích, zatímco na hnízdištích ptáky ohrožují zejména rozsáhlé změny prostředí vlivem lidské činnosti.
Čejka chocholatá a bekasina otavní a jsou nejvíce lovenými druhy na zimovištích ve Francii a Španělsku.
Studie zveřejněná 25. června ukazuje, že k největšímu poklesu populace dochází u druhů, které migrují do oblastí s větším množstvím člověkem vystavěné infrastruktury – silnic, budov, elektrického vedení, větrných turbín – a také s vyšší hustotou lidské populace a intenzitou lovu. Na dlouhodobém úbytku se podílí i degradace biotopů a změna klimatu.
Tým výzkumníků doufá, že jeho práce pomůže zjistit, kam nejlépe zaměřit ochranářské úsilí.
James Gilroy z Fakulty životního prostředí UEA řekl: „Víme, že stěhovavých ptáků ubývá více než stálých druhů, ale dosud nebylo jasné proč. Chtěli jsme proto zjistit, v jaké fázi životního cyklu jsou tažní ptáci nejvíce vystaveni vlivům lidské činnosti.“
Výzkumný tým identifikoval 16 člověkem způsobených příčin ohrožení stěhovavých ptáků, včetně infrastruktury způsobující rušení ptáků a nárazy, přeměny přírodních stanovišť na lidmi využívané plochy a změny klimatu.
Díky satelitnímu snímkování mohli výzkumníci zmapovat každou z 16 hrozeb v Evropě, Africe a západní Asii. Vytvořili také vůbec první velkoplošnou mapu loveckého tlaku na území celé studované oblasti.
Hrdlička divoká táhne do subsaharské Afriky a na svých každoročních tahových cestách čelí velkému loveckému tlaku, zejména ve Středomoří, kde je její lov považován za součást kulturní tradice. I to je příčinou jejího výrazného úbytku. Velikost evropské hnízdní populace se od 80. let 20. století zmenšila na 20 % původního stavu.
Na základě rozsáhlých datových souborů bylo zkoumáno celkem 103 druhů stěhovavých ptáků, včetně mnoha rychle ubývajících druhů, jako je hrdlička divoká a kukačka obecná. Autoři studie vypočítali „stupeň ohrožení“ pro faktory, jako je ztráta stanovišť a změna klimatu, a to v celém areálu výskytu studovaných druhů, jak v hnízdních oblastech, tak i na tahových cestách a na zimovištích. Poté zkoumali vztahy mezi stupněm ohrožení a trendy ptačích populací za období let 1985 až 2018 vypočítaných na základě údajů Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS), projektu Evropské rady pro sčítání ptáků (EBCC), který od roku 2002 koordinuje ČSO.
Claire Buchanová z biologické fakulty UEA uvedla: „Zjistili jsme, že člověkem způsobené změny krajiny v oblastech rozšíření ptáků v Evropě, Africe a západní Asii jsou u více než stovky afroeurasijských stěhovavých ptáků spjaty s poklesem jejich početnosti. Když mluvíme o přeměně krajiny, máme na mysli silnice, budovy, elektrické vedení, větrné turbíny – cokoli, co v krajině není přirozeně.“
Ukazuje se, že ptáky nejvíce ohrožují takové příčiny, které je zabíjejí přímo – například vlet do větrné turbíny, náraz do prosklené budovy, zásah elektrickým proudem na elektrickém vedení, srážka s vozidly nebo lov. „Jsou-li ptáci těmto hrozbám vystaveni na zimovištích, odráží se to pak i v poklesu hnízdních populací daných druhů,“ upozorňuje Alena Klvaňová, vedoucí projektu PECBMS a vedoucí oddělení mezinárodního monitoringu a výzkumu v ČSO.
Aldina Francová z Fakulty životního prostředí UEA dodává: „Naše zjištění jsou důležitá, protože díky nim vidíme, kde jsou ubývající druhy během tahu nejvíce ovlivňovány lidmi. Určení míst, na nichž jsou ptáci těmto hrozbám nejvíce vystaveni, by nám mohlo pomoci cíleně zaměřit opatření k jejich ochraně.“
Evropské populace kukačky obecné jsou mimo jiné ohroženy změnou klimatu, která způsobuje, že hostitelské druhy začínají vlivem zvyšujících se jarních teplot hnízdit dříve, zatímco kukačka, která migruje až do subsaharské Afriky a na tahu se orientuje podle délky dne, začátek kladení vajec neposouvá. Dnes v Evropě žije zhruba 60 % kukaček oproti 80. letům 20. století.
Článek „Spatially explicit risk mapping reveals direct anthropogenic impacts on migratory birds“ (Prostorově přesné zmapování rizik odhaluje přímé antropogenní dopady na tažné ptáky) byl uveřejněn v časopise Global Ecology and Biogeography 25. června 2022.
Citace studie: Buchan, C., Franco, A. M. A., Catry, I., Gamero, A., Klvaňová, A., & Gilroy, J. J. (2022). Spatially explicit risk mapping reveals direct anthropogenic impacts on migratory birds. Global Ecology and Biogeography, 00, 1–19. https://doi.org/10.1111/geb.13551
Více informací naleznete zde.
Zdroj: Česká společnost ornitologická
Úvodní foto: bekasina otavní, autorské právo https://cz.123rf.com/profile_amajk