Krkonošské lesy se mění. Ze smrkové monokultury se má stát přírodě blízký les
Na konci osmdesátých let minulého století byly krkonošské lesy na kraji kolapsu. Lesy s původně různorodou skladbou dřevin se proměnily v imisemi sužované smrkové monokultury. V roce 1994 nastal obrat: skončily holoseče a přestalo se s vysazováním smrků. Před pěti lety začal v Krkonošském národním parku projekt, jehož cílem bylo rozšíření původních druhů stromů a návrat porostů do podoby přírodě blízkých lesů. Projekt za 82 milionů korun letos končí.
Park se snaží o obnovu a podporu biodiverzity lesů, o jejich věkovou a prostorovou rozrůzněnost, aby byly odolné vůči větrným bouřím či hmyzím a jiným škůdcům. „Naším cílem je pomoci krkonošským lesům dojít k podobě, která bude blízká přirozenému stavu před kolonizací Krkonoš v 16. století,“ říká ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. Právě skončený projekt Stabilizace významných lesních ekosystémů Krkonošského národního parku byl směřován do mladých lesních porostů, uměle založených v období tzv. imisních těžeb, v některých lokalitách s dlouhodobě početným výskytem tetřívka obecného.
„Po pěti letech práce lesníků i dodavatelů si troufám říci, že krkonošské lesy za posledních 400 let nebyly v tak dobrém stavu jako nyní. Naším cílem je, aby krkonošské lesy byly stabilní a zdravé,“ říká Hřebačka.
„Druhovou, věkovou a prostorovou strukturu lesů do 30 let jsme upravili na bezmála 7 000 hektarech, tj. asi na čtvrtině všech lesů národního parku. Vybudovali jsme 600 přehrážek, které mají zajistit obnovu vodního režimu v lesích. Zaměřili jsme se na úpravu 12 ploch pro tokaniště tetřívka obecného. Do lesů jsme dosadili téměř 24 000 sazenic buků, jedlí, javorů, jeřábů a bříz. Z pohledu lesníka jsem přesvědčen, že nyní mají zdejší lesy před sebou dobré vyhlídky,“ dodal Hřebačka.
Současný stav lesů v Krkonošském národním parku je výsledkem hospodářského a politického vývoje. Po několika staletích neřízené exploatace bylo na přelomu 18. a 19. století započato s plánovitým obhospodařováním krkonošských lesů.
Jenže prakticky jedinou obnovovanou dřevinou byl smrk, jehož osivo bylo masivně nakupováno u semenářských firem především z Rakouska. Naprostá většina původních lesů Krkonoš byla postupně přeměněna na smrkové monokultury často nevhodného genetického původu. Tyto změny měly fatální dopad na biodiverzitu a stabilitu lesních ekosystémů.
Značná část málo stabilních lesních porostů byla v období po roce 1980 rozvrácena působením imisně ekologických stresů. V rámci tzv. imisních těžeb bylo holosečně vymýceno nebo se totálně rozpadlo cca 8 000 ha lesa. Holé plochy byly opět hustě zalesněny převážně smrkem ztepilým, často jiného původu než krkonošského. Zamokřená stanoviště byla odvodňována již od 19. století.
Zásadní změna obhospodařování lesních porostů Krkonoš nastala teprve po roce 1994, kdy v lesích ve vlastnictví státu na území národního parku začala hospodařit Správa KRNAP. Skončilo se s praktikami, jako jsou holé seče, vysazování smrkových monokultur a naopak se zvýšila podpora druhů dřevin, přirozených pro daný vegetační stupeň (ať už přímou výsadbou, nebo lesnickými zásahy), množství mrtvého dřeva v lese, apod.
„Po dvaceti letech můžeme každoročně přidávat další plochy lesa do bezzásahového režimu, protože se dostal do stavu blízkého stavu přirozenému,“ říká Jan Hřebačka. „V roce 2009 jsme také úspěšně prošli nejpřísnější lesnickou certifikací Forest Stewardship Council (FSC), kterou od té doby každoročně úspěšně obhajujeme.“
Zdroj: www.ekolist.cz, autor: mmo, 13. října 2014
