LES
AKTUÁLNĚ

Výsledky letošní hnízdní sezóny sýčků obecných nejsou povzbudivé. Ornitologové spočítali pouze 62 mláďat u 26 párů. Toto číslo je podobné loňským součtům, což znamená, že se populaci kriticky ohrožené sovy zatím nedaří výrazně posílit a stále v Česku balancuje na hranici přežití. Letošní rok vědce znepokojilo, že na téměř polovině kontrolovaných hnízd zaznamenali neoplozená či zastuzená vajíčka. Na vině může být chladné počasí, ale také příbuzenské páření, jež v malé a izolované sýččí populaci může způsobovat sníženou schopnost reprodukce.

Sýček obecný je malá sova velikosti hrdličky. Shora je sýček hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“.

Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu.

Ztráta lovišť a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé. To se pak projevuje menším počtem vyvedených mláďat. Původní dutiny ve stromech už v Česku k hnízdění prakticky nevyužívá. Sýček u nás vytvořil i několik městských populací, například v Teplicích a Ústí nad Labem. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky.

Sýček obecný patří v Česku mezi kriticky ohrožené druhy a s počtem zhruba posledních sto párů je na pokraji vyhynutí. Dlouhodobým hlavním důvodem, proč sýček ubývá z české krajiny, je velkoplošné intenzivní zemědělství vedoucí ke ztrátě pestrosti krajiny, velkým lánům a úbytku krajinných prvků, které jsou pro sýčky i další obyvatele krajiny zcela zásadní. Z naší dříve nejpočetnější sovy čítající desítky tisíc párů je nyní sova nejohroženější, jejíž páry se počítají už jen na desítky.

I z tohoto důvodu byl pro sýčka v roce 2020 vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí s cílem stabilizovat populaci na alespoň tisíc párů, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření.

Ochránci sýčků pravidelně navštěvují zemědělce i majitele pozemků, kde sýčci žijí, a diskutují, jak sovy společně chránit. Domlouvají umisťování budek, berliček na louky, šetrnější hospodaření a zároveň zabezpečují nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit. Ornitologové také letos ve spolupráci se správou silnic ve Středočeském a Ústeckém kraji zajistili neobsekávání okrajů frekventovaných silnic v okolí hnízdišť sýčků.

„Chceme tak snížit riziko, že sýčky srazí vozidlo v průběhu hnízdění od května do července, kdy ptáci loví na posečených porostech. A právě travnaté silniční příkopy v tuto dobu představují preferované loviště v jejich teritoriích. Ostatní lovecké biotopy, např. pole a louky, jsou v době hnízdění zarostlé vysokou a hustou vegetací bránící lovu kořisti. Domlouváme proto se zemědělci tzv. pásovou seč, při které vytvoří pro sýčka vyhovující mozaiku posečených a neposečených ploch,“ popisuje Martin Šálek.

Ochránci sýčků se rovněž zaměřují na kroužkování mláďat a dospělců, které jim při zpětném odchytu řekne více o dlouhověkosti, přežívání, stabilitě teritorií a rozptylu mláďat.

„Na základě předchozích studií se předpokládalo, že mladí sýčci se nejčastěji rozptylují do 10 km od místa narození a dospělí mají dlouhodobá stálá teritoria. Naše výsledky tuto představu zpochybňují. Například při kontrole hnízdící samice na Nechranicku jsme zjistili, že se jedná o ptáka kroužkovaného jako mládě v Hesensku ve středním Německu, 256 km místa od místa narození! Jedná se tak o nejdelší přelet kroužkovaného sýčka evidovaného v databázi Kroužkovací stanice Národního muzea,“ říká Martin Šálek.

Neméně zajímavým výsledkem je dálkový přesun dospělého samečka s dlouhodobým stabilním teritoriem. „Tento pták byl kroužkovaný jako dospělý na Litoměřicku, kde několik let v páru úspěšně hnízdil v budce. Při jarním monitoringu však byla lokalita (i přes několik kontrolních návštěv ornitologů) neobsazená, a tak jsme se domnívali, že sýček nepřežil zimu. O to více jsme byli překvapeni, když nám v průběhu června přišlo zpětné hlášení tohoto sýčka z jednoho sídliště v Mostu, 31 km od místa kroužkování. Bohužel sýček zemřel, zřejmě po nárazu do skla či budovy,“ uzavírá Martin Šálek.

Více informací naleznete zde.

Zdroj: Česká společnost ornitologická