Kdo spasí borovici bělokmennou?
Borovice bělokmenná patří k nejkrásnějším jehličnanům severoamerických hor. V poslední době však porosty borovice čelí kalamitě zapříčiněné hned několika chorobami a škudci zároveň. Jedním z nich je nosatec Dendroctonus ponderosae. Černý brouk, živící se lýkem, jenž dokáže zničit i vzrostlý strom během několika málo týdnů. Borovice se brání proti nosatcům vylučováním velkého množství pryskyřice, brouk by v ní měl uvíznout, nosatci však našli účinnou protizbraň, přinášejí si s sebou houbu Grosmannia clavigera a tou borovici infikují. Houba pak produkci pryskyřice potlačí. Koncem 19. století byla do Severní Ameriky zavlečená rez vejmutovková, která během životního cyklu střídá jehličnany a meruzalky. Naše borovice rzi úspěšně vzdorují. Borovice bělokmenná je však proti ní prakticky bezbranná. Odolné stromy jsou velkou vzácností. Američtí lesníci vyhledávají imunní jedince a snaží se z nich vypěstovat lesy, kterým by rez neublížila. Společný atak nosatců a rzi přerostl v kalamitu, jež postihla borovice bělokmenné na ploše 160 000 kilometrů čtverečních.
Porosty borovice se dokážou od škůdců i chorob očistit během mrazivých zim. V posledních letech jsou však zimy mírné a nosatci i houby tak dobře přezimují. Dříve nedocházelo k tak velkému šíření chorob a škůdců díky letním lesním požárům, dnes však člověk dělá vše pro to, aby v horských lesích nehořelo. Ve hře jsou materiální škody na lidských sídlech, lidské zdraví i životy.
V některých oblastech už zmizela polovina porostů borovice bělokmenné a vyhlídky do nejbližší budoucnosti vzbuzují obavy. Velké naděje upínali lesníci i ochránci přírody do ořešníka amerického, ptáka živícího se semeny borovice bělokmené. Ořešník si dělá zásoby semen v dutinách stromů na horší časy, během zimy pak zdaleka nenajde všechny zásobárny a když se mu to podaří, obvykle nevybere všechna semena. Vědci byli přesvědčení, že tak ořešníci přispívají k šíření borovice bělokmenné a jsou tak zdatnými pomocníky v boji za záchranu jedinečného horského stromu. Dlouhodobé sledování ořešníků v Kaskádovém pohoří ukázalo, že naše představy o ořešnících amerických jsou do značné míry mylné. Jak dozrávají šišky ve stále vyšších a vyšších polohách, pronikají tito ptáci na výpravách za semeny stále hlouběji do hor. Ze všech sil dobývají semena ze šišek a schovávají je do skrýší. Jsou však přitom věrní svému teritoriu. Za šiškami podnikají lety dlouhé i 40 kilometrů. Nasbíraná semena ale neukrývají na místě sklizně. Létají s nimi „domů“. A navíc je skladují na suchých místech, kde nepanují příhodné podmínky pro klíčení. Jen 15 % semen ukryjí ptáci na místech, kde z nich má naději vyrůst nový strom. Příspěvek ořešníků k šíření borovice na nová místa je tak velmi omezený.
Znamená to, že největší pomocník v boji o záchranu borovice bělokmenné selhal? Ne tak docela. Jen mu musíme trochu pomoct tím, že se postaráme o jiný americký jehličnan – borovici těžkou. Vědce překvapilo, jak velkou slabost mají ořešníci pro semena právě téhle borovice. Také si je ukládají na zimu do skrýší, ale vybírají si k tomu místa vhodná pro vzklíčení. Ořešník je proto úspěšnější v šíření borovice těžké. Podle týmu amerických vědců vedených Teresou Lorenzovou z University of Idaho vede cesta k záchraně borovice bělokmenné přes péči o porosty borovice těžké. Ptáci žijící v porostech borovice težké, snášejí semena z širokého okolí a kromě semen borovice těžké i semena stále vzácnější borovice bělokoré. Ohrožený strom se tak může znovu uchytit na místech, odkud ho nosatci spolu se rzí vejmutovkovou již dávno vytlačili.
Zdroj: Český rozhlas – věda, 13. března 2011