LES
AKTUÁLNĚ

Rok 2011 byl vyhlášen OSN Mezinárodním rokem lesů s cílem zvýšit povědomí a posílit trvale udržitelné obhospodařování lesů, ochranu přírody a trvale udržitelný vývoj všech typů lesů k užitku současných i budoucích generací. Potud oficiální prohlášení. Kdo sleduje mediální informace o lesích musí nabýt dojmu, že v současné době proti sobě bojují dvě nesmiřitelné skupiny s diametrálně rozlišným pohledem na cílené (ne)zasahování (tj. hospodaření) v lese. Nechme stranou rezervace a první zóny národních parků, které bezesporu zasluhují zvláštní péči a zaměřme se na lesy hospodářské, které tvoří většinu lesních majetků v ČR. Proč se v takovýchto lesích už po staletí hospodaří? Proč není výhodné je jen chránit a nechat je samovolnému vývoji? Lze obhospodařováním lesů zabezpečit jejich udržitelný vývoj pro budoucí generace ve smyslu citovaného mezinárodního prohlášení?

 Historickým důvodem hospodaření v lesích je právě tolik zmiňovaná trvalá udržitelnost vývoje. Po období neřízené exploatace lesů (ca do 16. století), kdy bylo dřevo v podstatě jediným zdrojem energie, zůstaly lesy značně poničené. Osvíceným majitelům lesa (v té době zejména panovníkům) docházelo, že takový vývoj není v žádném případě trvale udržitelný. Proto byli ustanoveni lesní hospodáři, jejichž úkolem bylo zajistit kontinuální obnovu vytěžených lesů a pečovat tak o trvale využitelnou produkci. Každý hospodář se ve své době rozhodoval podle jemu současných znalostí a také záměrů majitele. To vysvětluje postupný příklon k maximalizaci zastoupení smrku jako dobře a poměrně rychle produkující dřevině s dlouhodobě bezproblémovým odbytem. Postupně se objevovaly i nevýhody příliš rozsáhlých monokultur smrku (poškození sněhem, větrem, biotickými škůdci). Byli to opět lesní hospodáři, kteří se snažili tuto situaci změnit směrem k trvale udržitelnému vývoji. Šlo zejména o zvyšování zastoupení jiných dřevin a úpravu postupů obnovy a výchovy lesa. Tyto snahy přetrvávají dodnes a jsou vzhledem k průměrné délce obmýtí lesa procesem dlouhodobým.

Vhodný přístup lesního hospodáře k současným smrkovým porostům lze demonstrovat na příkladu výsledků z mezinárodního IUFRO pokusu s výchovou smrku ztepilého na lokalitě Vítkov. Sledované výchovné zásahy jsou zaměřeny na tři základní atributy trvale udržitelné produkce lesů, tj. kvantita, kvalita a především stabilita.

Pokus byl založen v roce 1971 v osmiletém smrkovém porostu v lesní oblasti Nízký Jeseník na území lesní správy Vítkov v nadmořské výšce 600 m, na bývalé zemědělské půdě v pravidelném sponu v hustotě 2500 stromků na hektar. Pokusný porost je rozdělen na několik dílčích ploch na kterých se testují různé způsoby výchovy. Pro náš příklad jsou důležité dvě dílčí plochy:

Plocha 1 (bez zásahu), na které je ponechán porost v původní hustotě bez zásahů člověka. Z porostu jsou odstraňovány pouze suché  odumřelé stromy.

Plocha 2 (s výchovnými zásahy), na které byl počet stromů úmyslně snižován v předem určených periodách daných horní porostnívýškou h_o (průměrná výška 100 nejsilnějších stromů na hektar). Zásahy byly provedeny celkem tři, a to při h_o 10 m (věk porostu 15let, hustota snížena na 1200 jedinců na hektar), h_o 12,5 m (věk porostu 19 let, hustota snížena na 900 jedinců na hektar) a h_o 15 m(věk porostu 22 let, hustota snížena na 700 jedinců na hektar). Výchovné zásahy byly provedeny negativním výběrem v podúrovni,  tj.vždy byli odstraňováni nejlabilnější jedinci s vyššími hodnotami štíhlostního kvocientu (poměr výšky v metrech a tloušťky v centimetrech).

Všechny stromy na obou plochách jsou očíslovány a pravidelně každoročně měřeny, a tak lze sledovat vývoj vychovávaného a nevychovávaného porostu až do současné doby kdy dosahují horní porostní výšky h_o 24 m.

1. Jak ovlivnily výchovné zásahy produkci smrkového porostu?

V pokusném smrkovém porostu se uskutečnily celkem tři zásahy. Při prvním bylo odstraněno na hektar více jak 45 m³ dřeva při druhém 27 m³ a při třetím více jak 36 m³. Průměrná hmotnatost vytěženého kmene se během sledování zvyšovala až na téměř 0,2 m³ při posledním zásahu. Z hlediska současné zásoby je v 37 letech na kontrolní ploše bez výchovy akumulováno na hektar 720 m³, což je o 104 m³ dřeva více, než na ploše s výchovou (v současném porostu 507 m³ a 109 m³ vytěženo při úmyslných zásazích).

Průměrný objem kmenů je však v současném vychovávaném porostu více než dvojnásobný ve srovnání s porostem bez výchovy a dosahuje ve věku 37 let 0,76 m³!

1. Jak ovlivnily výchovné zásahy statickou stabilitu smrkového porostu?

Rozdíly mezi porostem bez výchovy a porostem s výchovnými zásahy můžeme prezentovat na hodnotách štíhlostního koeficientu tzv. cílových stromů. Jsou to stromy tvořící v porostu kostru a jejich statická stabilita je hlavním předpokladem pro samu existenci celého porostu.

Je zřejmé, že výchova významně ovlivnila statickou stabilitu dominantních cílových stromů. Zatímco před prvním zásahem při h_o 10 m vykazovaly sledované stromy srovnatelnou statickou stabilitu (štíhlostní koeficienty 66 – 67), tak v současnosti při h_o 24 m je mezi porosty podstatný rozdíl. V porostu, kde byla důsledně prováděna výchova, nepřekročil štíhlostní koeficient cílových stromů doporučovanou optimální hodnotu 80 (při h_o 24 m hodnota pouze 78). Záměrné vynechání výchovy způsobilo, že štíhlostní koeficient cílových stromů (hlavních nositelů stability celého porostu) překročil optimální hodnoty a navíc má tendenci se přibližovat až k hodnotám kritickým (při h_o 24 m hodnota až 92).

Příkladem jednoho z mnoha experimentů (na VÚLHM, v.v.i., Výzkumné stanici Opočno jich jsou sledovány desítky) jsme chtěli upozornit na důležitost provádění porostní výchovy a na důsledky a rizika vznikající při jejím zanedbání ve vztahu k trvale udržitelnému hospodaření v současných lesích. Je třeba podotknout, že uvedený způsob výchovy (negativní výběr z podúrovně) je optimální především pro smrkové porosty s minimálním přimíšením dalších dřevin. I zde je však nutné diferencovat výchovné programy podle vlastností lesního prostředí (stanoviště), současného stavu porostu a jeho ohrožení škodlivými činiteli a také podle hospodářského cíle. V porostech listnatých dřevin, ve smíšených porostech a také v porostech ostatních jehličnanů jsou vzhledem k jiným biologickým vlastnostem principy výchovy samozřejmě odlišné.

V konkrétních případech by měl poradit odborný lesní hospodář, který má nejlepší informace o specifických podmínkách jednotlivých lesních majetků. Obrátit se lze také na Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Výzkumnou stanici Opočno. Odborníci zabývající se porostní výchovou jsou připraveni vám poskytnout potřebné informace a odborné rady.

Zdroj: J. Novák, M. Slodičák, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., VS Opočno