I stromy na horských hřebenech se občas potýkají se suchem
Mohou nové dřeviny nahradit původní stromy poškozené imisní kalamitou? Na tuto otázku se snaží odpovědět vědečtí pracovníci z opočenské stanice Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i..
Na výzkumné ploše Jizerka jsou testovány lesní dřeviny, u kterých byl předpoklad vyšší tolerance k imisím a tedy možnost náhrady dřevin původně pěstovaných a udržení lesních ekosystémů plnících kromě produkční i významné mimoprodukční funkce. Součástí výzkumu je zde i sledování klimatických podmínek, jako základní složky růstových podmínek.
Získaná meteorologická měření vyhodnotili a publikovali ve dvou částech. Ta první se týká srážek a půdní vlhkosti, druhá pak teploty, větru a slunečního svitu.
Měření se uskutečnilo na Středním Jizerském hřebenu v období let 1994 až 2010. Pokud se týká srážek a půdní vlhkosti, z porovnání sledovaných meteorologických charakteristik na lokalitě například vyplývá, že víceletý srážkový úhrn (průměrný roční úhrn 1135 mm, rozmezí 690 až 1561 mm) byl nižší, než se dříve podle dostupných informací na dané lokalitě předpokládalo (1200 až 1500 mm). Nižší srážkové úhrny v posledních dvou desetiletích odpovídají také dlouhodobému trendu změn sledovaných na stanicích ČHMÚ Jizerka a Bedřichov.
Výsledky měření výšky sněhu ukazují extrémní dynamiku sněhových srážek. Stresová situace pro kultury lesních dřevin nastala po osmi letech od zahájení měření, kdy v zimních obdobích 2004 až 2005 a 2005 až 2006 výška sněhové vrstvy přesahovala 200 centimetrů a vytrháváním větví a vrškovými zlomy byly poškozeny zvláště borovice, smrky, modříny a břízy bělokoré.
V případě souběhu malých srážkových úhrnů a vysokých teplot v průběhu vegetační doby lze i na horských hřebenech očekávat poškození mladých lesních porostů suchem (např. srpen 2003 –srážkový úhrn 30 mm, průměrná teplota 16,5 °C, pokles objemové vlhkosti půdy na ca 22 %).
V souladu s očekáváním byl ve vegetačním období prokázán pozitivní regresní vztah mezi intenzitou slunečního záření a vzdušnou teplotou a negativní vztah mezi intenzitou slunečního záření a srážkovými úhrny. V době mimovegetační tyto vztahy prokázány nebyly.
Výzkumná plocha Jizerka byla založena počátkem devadesátých let minulého století, tj. v době kdy v Jizerských horách kulminovala imisní kalamita. V důsledku výrazného znečištění ovzduší z podstatné části původem z tepelných elektráren za hranicemi České republiky (Hagenwerder, Hirschfelde, Turów) došlo k těžkému poškození lesních porostů hlavně ve vyšších polohách Jizerských hor, z nichž velká část musela být vytěžena (ca 12 000 ha).
Zdroj: V. Balcar, O. Špulák, D. Kacálek, I. Kuneš: Klimatické podmínky na výzkumné ploše Jizerka, Članky v ZLV 1/2012 a 2/201.
