LES
AKTUÁLNĚ

Nechceme-li jen statisticky popsat současný stav lesů, jejich výměru, druhovou skladbu, zásoby kubíků aj., ale chceme-li se dozvědět, proč lesy vypadají právě takto, musíme se nutně ohlédnout do historie – té vzdálenější i nedávné. O krajině Broumovska v dobách ledových víme s jistotou jen to, že na rozdíl od nedalekých Krkonoš nebyla pokryta žádnými ledovci. Do jaké míry ji porůstala řídká jehličnatá tajga, travnatá suchá step, tundra nebo jiná vegetace, zůstává zatím tajemstvím. O krajině mladších čtvrtohor toho však víme podstatně více, a dokonce nemusíme usuzovat jen podle analogie s jinými územími. Broumovsko se pyšní vlastní „přírodní knihovnou“ holocénu – jsou jimi až pět metrů hluboké sedimenty rašeliny v roklích Adršpašsko-teplických skal, podstatně tenčí vrstvy slatiny, např. na mokřadních loukách u Jetřichova, ale i zazemněné pukliny slínovcových výchozů v okolí Stárkova či Kozínku nebo pěnovcové kupy.

Podle nalezených zrnek pylu a makrozbytků rostlin ve vrstvách rašeliny, jejichž stáří vědci z Karlovy univerzity určili radiouhlíkovou metodou, ale i podle drobných schránek plžů v recentních vápnitých sedimentech je naše představa o vývoji ekosystémů za posledních 10 000 let docela barevná. Historie nejmladší geologické éry je historií lesů. Podobně jako v jiných vrchovinných regionech ČR zahájily postglaciální sukcesi (nástup lesa v době poledové) borovice, břízy a lísky, ke kterým se záhy přidal smrk. Až o několik tisíc let později se rozšířily jedle a buk, které nakonec převládly. A nebýt člověka, kralovaly by smíšené bukové lesy s jedlí až dosud. Se smrkem bychom se setkávali jen v příměsi ve vyšších polohách Broumovské vrchoviny, ve větší míře pak v roklích pískovcových skal, kde panuje inverzní mikroklima podobné horskému, a místy snad také v chladných údolích podél řek a potoků.

Soustavné osídlení pravěkými lidmi ani prastarými kulturami na Broumovsku nebylo nikde doloženo. Proto se můžeme domnívat, že podobně jako jinde v pohraničí se původní prales dochoval až do středověké kolonizace, která v případě Broumovska proběhla v první polovině 13. století. Až do té doby představoval součást pomezního hvozdu Království českého, šetřeného z obranných důvodů. Byl „krajinou děsnou v širé pustině“, jak uvádí volný literární překlad úryvku listiny krále Václava I. z roku 1229, ve které potvrdil darování významné části Broumovska, tzv. Polického újezdu, břevnovskému benediktinskému klášteru. S novým osídlením původní les postupně ustoupil na více než polovině území, zůstal zachován jen na prudkých svazích kuest (nesouměrných hřbetů), na nejméně úrodných půdách, hlavně v Jestřebích a v Javořích horách a v nepřístupných skalnatých oblastech. V lánově zakládaných obcích byly příhodné pozemky přeměněny na zemědělskou půdu. Způsob, jakým tak bylo učiněno, nám dodnes připomínají místní názvy: kopec Klůček u Police nad Metují, údolí Klučánka u hory Ostaš (klučení lesa), obce Žďár nad Metují a Žďárky (vypálení lesa, žďáření). Některé názvy sídel naopak naznačují druhovou skladbu původních lesů – Bučnice, Bukovice, ale také Záboř, ležící vedle lesů s borovicí v těsném sousedství Teplických skal.

Až do konce 18. století byly lesy využívány extenzivně, pro místní spotřebu. Předpokládá se, že převažoval způsob těžby zvaný toulavá či tmavá seč. Významnější zdroje příjmů panství poskytovaly zemědělství a řemeslná výroba. Řeky Stěnava a Metuje, které odvodňují Broumovsko, neumožňovaly pro svou nízkou vodnost dálkovou dopravu dřeva. Proto odsud nejsou známy významnější výkyvy v odlesnění tak jako v Krkonoších nebo na Šumavě. V souvislosti se společenskými změnami, způsobenými osvícenstvím a průmyslovou revolucí, dochází od konce 18. století k zavádění racionálního lesního hospodaření. Do dosud nepřístupných partií skal přicházejí pod vlivem romantismu také první obdivovatelé včetně známých umělců, jako např. i J. W. Goethe. Skalní města začínají být zpřístupňována prohlídkovými trasami a turistika se stává novým zdrojem příjmů panství. V první polovině 19. století byly všechny panské lesy na Broumovsku rozměřeny a byly zde vypracovány lesní hospodářské plány. Pískovcové mezníky s čísly či očíslované křížky a tabulky na pískovcových skalách z té doby pomáhají v orientaci v nepřístupném terénu i v současnosti, stejně jako tehdy vzniklé dlážděné cesty z ručně tesaných pískovcových kvádrů při přibližování dřeva.

Jestli 19. století bývá nazýváno stoletím páry, tak z lesnického hlediska ho na Broumovsku můžeme označit jako století smrku. Většina lesů zde byla systematicky měněna na stejnověké smrkové monokultury či převážně smrkové porosty s příměsí borovice a nepůvodního modřínu. Tyto dřeviny byly pěstovány z osiva nejen z místních zdrojů. S osivem i sadbou lesních dřevin se zejména ve 2. polovině 19. století čile obchodovalo v rámci celého Rakouska-Uherska, ale i blízkého Německa a Pruska. Tak např. v lesích polického a broumovského velkostatku byly vysévány žaludy původem z okolí Hradce Králové, kde benediktini vlastnili obec Sloupno, smrkové, borové a modřínové semeno bylo nakupováno až u semenářské firmy ve Vídeňském Novém Městě.

Díky levné pracovní síle, ale také v důsledku válečných událostí (placení válečných reparací, nasazení válečných zajatců) byly v19. aprvní polovině 20. století vytěženy i velmi nepřístupné partie pískovcových skal, často pomocí ručního vynášení sáhového dříví. Přibližovalo se s použitím speciálně vyrobených dřevěných smyků nebo sáňkováním.

Mezi lesnické zajímavosti patří to, že ještě do první poloviny 20. století bylo zvláště vyhledáváno dřevo adršpašské a také dřevo martínkovické borovice, které se vyznačovalo širokým červeným jádrem a hustými letokruhy. Pomalu rostlé dřevo z pískovcových skal, ze stromů starých často více než 200 let, bylo zvláště ceněno pro svou kvalitu hlavně v leteckém průmyslu. ­Jinak však historické průzkumy lesů opakovaně poukazují na špatné odbytové podmínky, způsobené velkou vzdáleností a horší dopravní dostupností rozvinutých center nebo celními bariérami na hranicích s Pruskem. Místní zvláštností bylo využití významné části dřeva jako důlní výztuže v blízkých černouhelných dolech v oblasti Malých Svatoňovic.

Lesy na Broumovsku významně ovlivnil poválečný vývoj. Velká část zemědělské půdy ve vysídlených obcích byla zalesněna. V řádu mnoha stovek hektarů byly na opuštěné orné půdě a na loukách založeny jehličnaté, většinou smrkové monokultury, jen místy byly k zalesnění použity listnáče (lípy, javory, jasany). Přemnožená jelení zvěř a později i záměrně rozšiřovaná zvěř mufloní pak tyto mladé porosty poškodila ohryzem a loupáním kůry. Proto jsou nyní tak zásadně poškozeny hnilobami. Všechny lesy přešly po roce 1948 postupně do správy Východočeských státních lesů. Až na krátké epizody bylo hospodaření socialistické éry jednostranně orientováno na jehličnaté porosty. Došlo k významnému rozšíření a zkapacitnění lesní odvozní sítě, aby umožňovala nasazení nejmodernější lesní techniky. Kvůli imisím z elektráren ze severních Čech, bývalého východního Německa i Polska, a zejména blízké elektrárny v Poříčí u Trutnova, došlo k výrazným imisním škodám, k poškození lesní půdy a v důsledku oslabení porostů také k vleklým kůrovcovým kalamitám. Nejdříve byly zasaženy hřebeny Jestřebích hor, později návětrné jihozápadní svahy Broumovských resp. Polických stěn, kde byla těžba dřeva v letech 1982–2000 prováděna mimo jiné i pomocí vrtulníku. V současnosti je problém plošného chřadnutí lesa nejaktuálnější na hřebenech Javořích hor, kde byl umocněn zejména orkánem Kyrill v roce 2007.

Zdroj: http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11576&Itemid=37, 20. prosince 2011-12-20