Rakouským lesům vládnou „měšťáci“
Rakouské lesní hospodářství v poslední době zaznamenává nový trend. Namísto tradičních majitelů lesů s letitými zkušenostmi se do popředí derou vlastníci z měst nebo lidé, kteří s lesnictvím nebo obecně se zemědělstvím mají pramálo společného. Tito netradiční vlastníci, jak jim lesníci v Rakousku říkají, již stačili vzbudit pozornost jak ve státní správě lesů, tak ve vládě. Jak vyplývá ze studie dvou expertů na lesnickou politiku a ekonomiku J. Matějíčka a B. Liškové, státní správa si je plně vědoma důležitosti sdružování jak vlastníků lesa, tak malých lesních podniků.
V článku J. Matějíčka a B. Liškové se dále uvádí, že s ohledem na další vývoj v rakouském lesním hospodářství je doporučováno včlenit netradiční majitele lesa do lesnických sítí, vytvářet nové modely obhospodařování, pracovat na logistických zlepšeních apod. až dospět k hospodaření prostřednictvím pronájmu.
A teď k číslům. V Rakousku je nyní podle oficiálních údajů 170 548 vlastníků lesů. Necelé jedno procento majitelů vlastní polovinu rakouských lesů s průměrem větším než 1 000 hektarů na vlastníka. Naproti tomu 99 procent vlastníků má majetek menší než 200 hektarů a přibližně 38 procent majitelů dokonce majetek menší než 3 hektary. Průměrná obhospodařovaná plocha jednoho majitele soukromého lesa je 15 hektarů.
Čísla jsou ale jedna věc a fakta věc druhá. Z řady provedených průzkumů totiž vyplývá, že nejen, že se stále zvětšuje vzdálenost mezi lesem a sídlem jeho majitele, ale v průběhu vývoje dochází u vlastníků pozemků k ochabování zájmu o hospodaření v lese a v zemědělství vůbec.
Na rozdíl od Německa v Rakousku v péči o malé lesy hraje významnou roli Zemědělská komora s tzv. povinným členstvím. Nejčastějším vyjádřením snahy po sdružování je založení společenství lesních podniků, v nichž se slučují převážně zemědělské podniky z důvodů společného plánování, obhospodařování lesa a prodeje dříví. Tím mohou zefektivnit svoje aktivity a investice (např. stroje), stejně jako zvýšit množství lesních produktů, určených k obchodování. Význam spolupráce představuje pro lesní podniky především posílení pozice na trhu nebo dosažení přístupu na nové trhy. Společenství lesních podniků a lesní svazy se v Rakousku vyvinuly v dobře fungující spolupráci vlastníků malých lesních majetků při prodeji dříví.
Lesní sdružení jsou někdy vnímána jako poskytovatel lesnických služeb a pojítko mezi vlastníkem a lesním hospodářstvím. Panuje rovněž obecná shoda, že spolupráce při prodeji surového dříví a ve využití strojů přináší vlastníkům lesa výhody a zvyšuje jejich konkurenceschopnost. Významným problémem je však malá důležitost lesů v rámci zemědělského podniku a nedostatečně prováděná pěstební činnost.
Z německých i rakouských zkušeností vyplývá, že nejen vlivem rozmanitosti a složitosti prakticky aplikovaných přístupů v obou zemích, ale i v důsledku protichůdných informací vztahujících se k problematice sdružování vlastníků lesa není možné si na daný problém vytvořit jednoznačný názor a učinit patřičný závěr i pro přenos zahraničních zkušeností a poznatků do podmínek lesního hospodářství v České republice. Více zde
Zdroj: Zprávy lesnického výzkumu, svazek 56, číslo 1/ 2011, J. Matějíček, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., B. Lišková, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, Brno.
