LES
AKTUÁLNĚ

Situace ve sdružování vlastníků lesů malých výměr v České republice se za uplynulých 20 let v podstatě nezměnila. Přitom se jedná o jednu z nejefektivnějších cest jak změnit nevyhovující situaci vyplývající z fragmentace vlastnictví a přispět k odstranění tzv. strukturálních nedostatků malých lesních majetků. Příkladem pro nás, že to jde, i když se nejedná o jednoduchý proces, může být popis současné situace v Německu.

V Německu je kolem 2 mil. vlastníků lesů. Z nich 60-70 % vlastní nejmenší rozlohy do velikosti 5 ha (v Bavorsku dokonce 90 % vlastníků). U soukromých lesů vlastní majetky do 5 ha průměrně 34 % soukromých vlastníků. Okolo 10 000 měst a obcí vlastní les, převážně v Bavorsku, z toho 39 % majetků má plochu menší než 50 ha, 48 % je rozlohou mezi 50 – 500 ha a 13 % majetků hospodaří na více než 500 ha.

Průměrná obhospodařovaná plocha na vlastníka je 2,4 ha. S tím související obtíže při hospodaření jsou vyrovnávány prostřednictvím kooperací ve 4 550 lesních sdruženích. V průměru připadala na jednoho člena sdružení výměra lesa 9,7 ha. V jednotlivých spolkových zemích podíl soukromých vlastníků organizovaných ve sdruženích kolísá od 25 do 80 %, převážně se střední velikosti lesních majetků. V roce 2008 však činil počet lesnických sdružení uznaných podle spolkového lesního zákona již jenom 139. Ještě dnes se v Německu nachází velmi malá sdružení, která mají pod 100 ha, stejně jako takové, které mají více než 50 000 ha členské plochy, a tím disponují solidní hospodářskou základnou. Aktivity lesních sdružení jsou odpovídající rozdílnému zaměření. Od spolků bez významné hospodářské činnosti až po profesionálně vedená, hospodářsky samostatná centra služeb ve venkovských oblastech. V německých lesních sdruženích se bezplatně angažuje přibližně 45 000 vlastníků lesů jako předsedové, členové představenstva a důvěrníci.

Připravenost vlastníků sdružovat se rostla přibližně od roku 1960 s postupným zhoršováním výnosovosti malých zemědělských a lesních podniků.

1. září 1969 byl schválen zákon o lesním sdružování, který bral v úvahu princip svobodného rozhodnutí vlastníků lesů, zda budou členy sdružení. V roce 1975 byl tento zákon téměř v nezměněné podobě převzat do spolkového lesního zákona.

Ve spolkovém lesním zákoně definuje zákonodárce 3 druhy lesních sdružení, které mohou být uznány:

Společenství lesních podniků (Forstbetriebsgemeinschaften),

Lesní hospodářská sdružení (Forstwirtschaftliche Vereinigungen) a

Svazy lesních podniků (Forstbetriebsverbände).

Lesní sdružení podle spolkového lesního zákona jsou centrální nástroje ke zlepšení konkurenční schopnosti menších a středních soukromých lesů. Zároveň jsou vhodné pro mobilizaci dřevních rezerv předpokládaných u malých vlastníků lesa.

V mnoha regionech Německa zajišťují sdružování vlastníků lesa lesní družstva. Lesní družstva vlastní svůj majetek společně a musí se společně na druhu používání domluvit. Co dřívější pozorovatelé pokládali mnohonásobně za riziko a břemeno těchto vlastníků lesů, působí dnes opět vysoce moderně. Společné hospodaření je pokládáno mimo jiné také u rozparcelovaných malých soukromých lesních majetků jako smysluplné vyjádření politiky těchto majetků. Lesní družstva představují značný přínos k posílení a stabilizaci obcí na venkově. Významně podporují, také finančně, společenský život ve své spádové oblasti.

Třebaže má spolupráce mezi soukromými vlastníky lesa dlouhou tradici, stále převládají velké problémy při tvoření efektivních sdružení. Dnes se v jednotlivých německých spolkových zemích organizační formy lesních sdružení značně liší stejně jako míra, do níž jsou sami vlastníci organizováni. Zaměření jednotlivých sdružení se řídí podle potřeb členů. Mnohá sdružení se nechtějí omezovat pouze na výrobu dříví jako zdroje energie, ale chtějí samy provozovat zařízení na vytápění dřevem, a tím se stát dodavateli energie. Míra účasti na takovémto projektu může být různá.

Nezemědělská skupina vlastníků lesa neustále roste. V důsledku toho je hospodaření v lese stále více nutné organizovat na velké vzdálenosti, tj. musí se provádět ve volném čase majitele, jehož trvalé bydliště může být značně vzdálené od jeho pozemku.

Pokud jde o vůdčí princip sdružení v Německu, prosazuje se pojetí, že i dříví z malých soukromých lesů lze profesionálně a udržitelně produkovat a uvádět na trh.

Spolkový lesní zákon rozšířil pro lesní hospodářské sdružení mimo jiné katalog zákonně přípustných úloh sdružení v oblasti obchodování se dřívím stejně jako u jiných aktivit z oblasti rozvoje venkovských oblastí. Tak se mají sdružení posunout do polohy, kde se mohou více angažovat v oblasti služeb (např.: turismus a lesní pedagogika), a tím realizovat vícesektorové nasazení nové politiky ve venkovských oblastech.

Lesní sdružení musí stále čelit měnícím se podmínkám, které se sdružení přímo i nepřímo dotýkají. Těmito měnícími se rámcovými podmínkami mohou být např.:

– změna poradenského a podpůrného systému (postupný ústup oficiálního poradenství),

– striktní oddělení obchodního vedení a podpůrných činností (lesník),

– postupný ústup veřejných finančních podpor,

– nutnost výstavby profesionálních center lesnických služeb prostřednictvím lesních sdružení. (Lesní sdružení zde musí být jako komplexní kontaktní organizace ve všech otázkách obhospodařování lesa pro své členy. Do budoucna bude požadována kompletní nabídka pro vlastníky lesů ve smyslu smlouvy o lesní péči nebo pronájem lesa.)

Změněné rámcové podmínky však způsobily v mnoha směrech to, že lesní sdružení musela přezkoumat své struktury. Při diskusi o možných nových strukturách lesních sdružení byly postaveny do popředí následující cíle:

– zachování konkurenční schopnosti na neustále se měnícím trhu,

– redukování nákladů, zlepšení nákladového managementu,

– rozšíření nabídky zvýšením produktové rozmanitosti,

– další vývoj k větším, profesionálně vedeným lesním sdružením směřujícím až k hospodářské samostatnosti (v adekvátní době).

Hlavní otázkou do budoucnosti zůstává financování lesního sdružování. Profesionalizace organizací je v plném běhu a v mnoha případech neplacené dobrovolné síly nahrazují manažeři na plný úvazek (přinejmenším na částečný úvazek). Tím se lesní sdružení mnohostranně osvědčují jako lesnická krystalizační centra ve venkovské krajině.

Trvalé soukromé podnikové struktury by se měly do budoucna stát zajištěnou hospodářskou bází pro malé a střední lesní podniky a udržovat tak pracovní místa ve venkovských oblastech. Více zde

Zdroj: Ekonomicko-právní a sociální aspekty současné situace malých lesních podniků v Německu a předpokládané vývojové trendy při jejich sdružování, Zprávy lesnického výzkumu, svazek 55, číslo 4/ 2010, J. Matějíček, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., B. Lišková, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky, Brno