LES
AKTUÁLNĚ

Dne 24. ledna 2021 uplynulo 150 let od úmrtí význačného lesníka lesmistra Josefa Johna, který se stal zakladatelem ochrany Boubínského pralesa. Josef John měl lesnické vzdělání a sloužil u schwarzenberského panství. Roku 1838 přichází k lesnímu úřadu ve Vimperku a později se stal jeho vedoucím.

John připravoval první lesní zařízení a v rámci jeho příprav provedl soupis všech pralesů – jako lesů nedotčených lidskými zásahy. V revíru Zátoň jich sepsal 1 398 ha. Lesní zařízení s mapou a popisem mělo platnost od r. 1858. Proto se tento rok považuje za rok vzniku Pralesovité rezervace na Boubíně. Lesmistr John je považován za zakladatele ochrany Boubínského pralesa také proto, že r. 1859 podal majiteli panství návrh, aby 73 ha pralesa bylo ponecháno bez lidských zásahů na věčné časy.

Johnovi se již za živa dostalo velkého odborného uznání a stal se velikánem českého lesnictví. Vichřice 26. října 1870 zničila třetinu pralesní rezervace a lesy celého panství Vimperk. Taková zkáza zlomila jeho ducha natolik, že v 68 letech věku odchází do penze. Jeho smrt dne 24. ledna 1871 a její okolnosti jsou velice dojemné. Zemřel v důsledku lítosti nad zkázou lesní a lítostí nad zkázou pralesa a svého životního díla.

Zpracování obrovské kalamity trvalo několik let a po jejím vyhodnocení bylo rozhodnuto Pralesovitou rezervaci zmenšit na rozlohu 47 ha, která zůstala bez zásahů a zachovala se dodnes.

Foto: Boubínské jezírko, autorské právo https://cz.123rf.com/profile_pytyczech

Josef John zemřel tři měsíce po vichřici roku 1870, která smetla třetinu tehdejší výměry pralesa. Jeho nástupce nechal polomovou plochu včas zpracovat a navrhl knížeti ji vyčlenit z pralesa. A tak zůstalo na věčné časy člověkem netknuto 47 ha dnešního pralesa.

Pokud by se tehdy tak nestalo a polom zůstal bez zásahu ležet i na dalších 26 ha původní rezervace a v okolí, tak dnešní prales by nebyl chrámem s 300 až 500 let starými smrky, ale jen kapličkou se smrky ve věku do 200 let. Prales by se stal značně stejnověký, neboť následkem nezpracovaného polomu by všechny vzrostlé stromy padly za oběť kůrovci.

Při stém výročí pralesa r. 1958 došlo ke zvětšení Státní přírodní rezervace na rozlohu 623 ha, a to na návrh Johnova prasynovce Dr. Otakara Johna. Bylo tak učiněno, aby vzniklo ochranné pásmo kolem 47 ha pralesa, kde se budou dělat jen těžby polomů a kůrovce nebo jednotlivý výběr k podpoře přirozeného zmlazení, aby prales po kalamitách nezůstal obnažen bez podrostu.

Oplocením pralesa posléze došlo k zvýšenému přirozenému zmlazení buku, a postupné proměně druhové skladby dřevin. Je otázkou, zda je to dobře a jestli bychom v současné době neměli chránit i smrky. Uvědomme si, že bez tehdejšího zasahování bychom neměli klenot, který máme dnes. Neopovrhujme proto lesníky!

Zpracováno podle tiskové zprávy Komunity pro duchovní rozvoj, o. p. s.