Tajemství ukrytá v letokruzích stromů 

 

Pády lavin patří k událostem, jež odpradávna přitahují lidskou pozornost. Laviny, podobně jako bouřka s hromy a blesky nebo valící se voda při povodních, jsou přírodními úkazy, z nichž je cítit síla, a člověk od nich jen stěží odtrhne zrak. Horalé se s lavinami setkávali od nepaměti, neboť lavinové události i jejich časté tragické následky ovlivňovaly jejich životy.

Lavinové sesuny jsou zajímavým tématem také pro řadu vědců. Ve světě se jimi zabývají z důvodu ochrany obyvatel, kdy se snaží zamezit pádům lavin v obydlených oblastech. Nicméně laviny budí zvědavost i v neobydlených oblastech, kde je jim věnována pozornost jako významnému mechanismu ovlivňujícímu horská společenstva.
Lavinová minulost

Při pádu lavin často dochází ke stržení vegetace a zeminy v odtrhové zóně. Valící se uvolněný sníh pak poškozuje i vegetaci v celé lavinové dráze, přičemž ničivá není pouze masa uvolněného sněhu, ale i tlaková vlna, kterou valící se sníh zvedne. Rostlinná společenstva lavinových drah jsou narušována v různých časových intervalech a odlišné síle. Postupem času se vytvoří mozaika společenstev v různých fázích vývoje. Znalost jednotlivých věkových stadií vegetace nám poskytuje možnost nahlédnout do dávné historie.

V minulých dobách měly Krkonoše přirozenou lavinovou bariéru. Tvořily ji stromy rostoucí na lavinových svazích. Počátkem 70. let 20. století došlo k velkému znečištění ovzduší imisemi z tepelných elektráren v Žitavské pánvi (Polsko a bývalá NDR). V jeho důsledku začaly okolo roku 1977 odumírat smrkové porosty, což se nejvíce projevilo o dva roky později, kdy les začal odumírat „vstoje“. Smrk ztepilý začal ztrácet jehličí, přestával plodit a usychal. Následkem odumírání lesa mizela i přirozená lavinová bariéra a lavinová pole se postupně prodloužila, rozšířila a spojila.
Krkonoše jsou dlouho obývaným územím. Lidé si zde pádů velkých lavin vždy všímali a mnoho věcí o lavinách se naučili jak přímým pozorováním, tak i vlastními zkušenostmi. Zaznamenávali si nejen zajímavé a informativní detai­ly o nehodách, ale i o počasí. My tak dnes můžeme o dřívějších pádech lavin více zjistit ze zachovaných kronik či ze starých místních novin. Nejstarší historické záznamy (kolem sta let) pocházejí od horníků a lidí žijících v horách a poskytují důkaz o výskytu především velkých lavin. Od 60. let 20. století je pak v Krkonoších vedena evidence pádů velkých lavin a jejich průběh. Díky těmto záznamům můžeme sledovat vývoj lavinové aktivity v posledních dekádách. Přesto nás zlákala myšlenka podívat se do ještě vzdálenější minulosti, ze které již přesné záznamy neexistují. Tyto události jsou zaznamenány v živoucí kronice – letokruzích stromů.

Co je to dendrochronologie?

Stromy a keře rostoucí v oblastech, kde se pravidelně střídají roční období, mají dřevo uspořádané do tzv. letokruhů. Vnější síly, které na dřeviny působí, tvorbu letokruhů ovlivňují – mají různou šířku. Právě pomocí letokruhů jsme se pokusili zrekonstruovat lavinovou aktivitu z ještě vzdálenější minulosti.
Měřením a zpracováním letokruhových dat se zabývá vědecká disciplína zvaná dendrochronologie. Její název je odvozen z řeckých slov dendron (strom), chronos (čas) a logia (studium). Letokruhy jsou tedy jakousi kronikou, již psala sama příroda. Díky jejich dlouholetým záznamům můžeme analyzovat procesy probíhající před několika desetiletími, stoletími či dokonce až tisíciletími nazpět. Principem dendrochronologie je měření šířek letokruhů. Různorodost v jejich šířce, hustotě a struktuře odráží širokou škálu vnějších vlivů, především teplotu a srážky, ale i další faktory (např. chemické znečistění, vulkanickou činnost, konkurenci okolních jedinců atd.). Hlavní výhodou analýzy letokruhových dat oproti ostatním metodám (např. analýze pylových dat, usazenin, ledovců atp.) je jejich roční přesnost. Pomocí dendrochronologie se tak dá určit frekvence a intenzita dlouhodobých i krátkodobých změn prostředí. Tato znalost je důležitá nejen ke zjištění procesů probíhajících v minulosti, ale rovněž k předvídání budoucího vývoje procesů ovlivňujících jak krajinu, tak i celou planetu.
Vedle variability tloušťkových přírůstů se na letokruzích mohou objevit i další specifické znaky, které jsou výsledkem vnějšího působení (vítr, sníh, led, eroze půdy) na strom. Jedním z nich je tvorba reakčního dřeva kolem kmene, větví a kořene, které slouží ke stabilizaci kmene ve svahu či po vnějším zásahu zajišťuje růst vzhůru. Následkem zvýšené tvorby reakčního dřeva tak často bývá excentricita kmene (posunutí středu kmene do strany). Po vnějším přímém poškození stromu mohou vznikat pryskyřičné kanálky, které se na letokruhu jeví jako zlatavé tečky v různých hustotách a seskupeních.

Výzkum na lavinových drahách

Naše práce, která směřovala k zachycení lavinové aktivity před zmíněnými šedesátými léty, začala výběrem vhodných lavinových drah. Hlavním rozhodovacím kritériem byla vysoká lavinová aktivita v dané oblasti. Na základě záznamů z lavinového katastru Horské služby jsme vybrali dráhy v Labském dole, Pramenném dole a v Úpské jámě. Následně jsme na okrajích a dojezdech lavinových drah odebrali vzorky letokruhů, tzv. vývrty z mrtvých i živých stromů, jež v průběhu svého života zažily vícero lavinových sesunů. Odebrané vývrty byly v dendrochronologické laboratoři Botanického ústavu Akademie věd ČR připraveny k měření šířky letokruhů na speciální měřicí lavici pod stereomikroskopem. Lavice je propojena s počítačem a komunikuje s programem, který na základě měření vytváří přírůstovou křivku stromu. Takováto křivka je unikátní pro každý strom, lze z ní vyčíst nejen stáří stromu, ale i změny v přírůstech letokruhů v jednotlivých letech. Zjištěné změny v přírůstech mohou nastat díky prosvětlení zápoje korun stromů, k němuž může dojít např. při lavinovém sesunu, který poláme větve nebo odstraní některé jedince. Tomuto jevu, kdy dojde k výraznému zvětšení přírůstů, říkáme uvolnění růstu. Ukazuje nám, že v místě došlo k rozsáhlejšímu narušení vegetace. Nemusí se vždy jednat o laviny, k narušení může dojít i při vichřici, při odumírání stromů apod. Je na zkušenostech dendrologa, aby zvážil všechny možné vlivy v daném prostředí a správně vyhodnotil zjištěné změny v letokruzích. Pokud se nám na jedné lavinové dráze objeví více stromů s po­dobnou přírůstovou křivkou zaznamenávající uvolnění, můžeme předpokládat, že to bylo ná­sledkem pádu laviny. Tento předpoklad může být navíc podpořen zaznamenáním pryskyřičných kanálků či reakčního dřeva.

výsledky

Výsledné měření v naší práci odhalilo velké množství narušení porostu v posledních letech. Většina z nich bohužel neukazuje na lavinové sesuny, ale na imisní katastrofu, která Krkonoše zasáhla v 70. le­tech. Nicméně jsme prokázali i několik rů­stových výkyvů v šířkách letokruhů, které nespadají do období imisní katastrofy a shodují se se záznamy v katastru lavin. Pryskyřičné kanálky se vytvořily v ca 70 % po lavinovém sesunu.

Ačkoli se nám zatím nepodařilo rekonstruovat pády lavin hlouběji do historie, naučili jsme se vyčíst v letokruzích stromů řadu nových informací. K zesílení výsledku je potřeba nalézt další přístupné lavinové oblasti, které nezažily tak silnou imisní zátěž, a tím pádem nebyl ovlivněn přirozený růst stromů. Nebo by pomohlo zahrnout do analýzy více jedinců starších sta let. Naším zá­jmem je ale studium vysoce aktivních lavinových oblastí, proto na nich zřídkakdy objevíme stoleté stromy. Nicméně i zjištění, že dnešní lesní porosty v lavinových drahách byly výrazně ovlivněny imisní katastrofou minulého století, je důležité. Připomíná nám, že i divukrásná příroda, za jakou hřebeny Krkonoš řada z nás považuje, není člověkem nedotčená a že důsledky lidské činnosti příroda trpělivě snáší desítky let. Hodnotný závěr je i to, že stromy na lavinových svazích v nejpřísněji chráněných zónách Krkonošského národního parku se již postupně z imisní katastrofy vzpamatovávají a mohou tak opět čelit přirozeným narušením, kterými jsou laviny.

Zdroj: Časopis Krkonoše – Jizerské hory prosinec 2015, autor: Alena Vítová, Jan Altman, Veronika Langová