LES
AKTUÁLNĚ

Mohlo by se zdát, že herbáře s vylisovanými květinami patří k botanické praxi spíše historicky a dnes už nemají odborníkům mnoho co říct. Jak nyní názorně ukázala práce Sofie Rudinové z Brownovy univerzity, herbáře stále mohou zodpovědět celou řadu zásadních ekologických otázek. Třeba ty, týkající se znečištění půdy a ovzduší. Informuje o tom ScienceDaily.

Lidská civilizace si za svou dosavadní minulost může na svůj vrub připsat celou řadu aktivit, jejichž dopad na životní prostředí je devastující. Jednou z nich je i pozvolný nárůst koncentrace těžkých kovů, ať už v půdě, vodních tocích nebo ovzduší. Jejich zdrojem byla a je rozmanitá průmyslová činnost. Pokud jde o přesné stanovení koncentrací těžkých kovů v době „před nástupem industriální éry“, toneme často v nejistotě. Získat přesná data vztažená ke konkrétní lokalitě, jež by retrospektivně mapovala nárůst těžkých kovů, je totiž velmi komplikované.

Sofie Rudinová z Brownovy univerzity na Rhode Islandu se k řešení této problematiky dostala z poněkud nečekané strany. Byla totiž zaměstnána jako asistentka v depozitáři botanického ústavu a její práce spočívala v postupné digitalizaci letitých herbářových položek. Při skenování vylisovaných rostlin si povšimla toho, že řada vzorků je opatřena velmi konkrétním popisem lokalit sběru. A protože nemalá část těchto sbírek pocházela z jejího rodiště, města Providence, znala i jejich historický vývoj.

Věděla, ze kterých lokalit se staly výsypky, kde stály tovární dvory a skladiště, kde vyrostly silnice a sídliště, nebo kde se stále nachází zalesněné prostory a louky. A tak oslovila profesora botaniky Timothyho J. S. Whitfelda, aby se na základě porovnání historických vzorků z herbářů pokusili zmapovat vývoj vybraných lokalit. Původně botanická studie ale brzy dostala jiný rozměr: na základě chemického rozboru vysušených rostlin se totiž podařilo takříkajíc krok za krokem minulostí stanovit zatížení vybraných míst těžkými kovy.

Pro řadu konkrétních lokalit v Providence a okolí se tak podařil zachytit detailní popis postupně rostoucí koncentrace zinku, kadmia, olova a mědi, a to od roku 1846 až po rok 1916. Naměřené koncentrace z herbářového záznamu byly poté porovnány s tím, co obsahovaly rostliny na těch samých místech v roce 2015. Díky netradičnímu zdroji informací tak vznikl skutečně unikátní a ucelený přehled, který zatím nemá ve světě obdoby.

Práce rozhodně nebyla bez komplikací. Whitfeld a Rudinová se například museli vypořádat s tím, že rostliny disponují celou řadou mechanismů, jak nakládat s těžkými kovy. Některé je deponují do kořenového systému či hlíz, jiné je ukládají v listech. Do studie měly být také původně zařazeny i údaje o koncentraci rtuti, ale až ve finále se ukázalo, že to nebude možné. To proto, že herbářové položky v depozitáři byly průběžně ošetřovány práškovým insekticidem, chloridem rtuťnatým, a výsledky by byly kvůli tomu značně zkreslené.

„Hlavně ale práce Rudinové potvrdila význam a užitečnost zachování herbářů,“ říká Whitfeld. „Herbáře mají význam pro biogeografii, ekobotaniku, mapování invazních druhů či dopad klimatických změn na dobu a délku kvetení rostlin. Pokud budou univerzity nadále investovat do rozvoje a zachování vlastních herbářových depozit, vyplatí se jim to, a to nejen z hlediska vzdělávání studentů.“

Zdroj: http://www.ekolist.cz

Ilustrační foto: 123RF

Autorské právo: https://cz.123rf.com/profile_shaiith