Skokani lesní vydrží extrémní mráz stovky dnů. Musí to ale natrénovat

Život na Aljašce není pro každého. Zima tu je velmi chladná a podzimní noci jsou často mrazivé. Místním skokanům lesním to nijak nevadí. I když pro ně podzimní mrazy znamenají, že musí na noc zamrznout a ráno se opět rozmrazit. Je to pro ně důležitá každonoční příprava na tuhou zimu.

„Na Aljašce stráví běžný skokan lesní víc času zamrzáním a rozmrzáním, než jak často se to stane steaku ve vašem mrazáku,“ říká mladý doktorand na University of Alaska Fairbanks Don Larson. „Jenomže na rozdíl od steaku na jaře skokan rozmrzne a má se čile k světu.“ Co se týče zamrzání a rozmrzání, jsou skokani lesní mezi živočichy těžko překonatelnými rekordmany.

Skokani lesní přezimují zahrabaní v zemi, pod vrstvou hrabanky a listí. Po dobu víc jak šesti měsíců je čeká mráz minimálně -20 °C. Don Larson spolu s Brianem Barnesem z Institutu arktické biologie se pokusili zjistit, jak dlouho a jak velký chlad skokani lesní dokáží ve svém přirozením prostředí přečkat.

„Když vezmete zmrazenou ovocnou tříšť a vysajete z ní všechnu šťávu, zůstane vám jen mokrý sníh. Přesně to se děje s buňkami, když mrznou,“ popisuje Larson. „Mráz vytahuje z buněk vodu, buňky se vysušují a odumírají.“

Tomu se ale některá zvířata umí bránit. Skokani se vysušení svých buněk vyhnou tím, že je obalí glukózou, vědci tento proces označují jako kryoprotekci. Běžní skokani lesní vydrží mrazy -7,2 °C po dobu několika týdnů. Larson však v laboratorních podmínkách ověřil, že aljašští skokani lesní bez problémů vydrží při -18 °C i 218 dnů.

Klíč je v tom, že na dlouhou zimu „trénují“ celý podzim. Časté noční mrazy během podzimu nutí skokany lesní na noc zamrznout a ráno pomalu rozmrznout. „To vede k tomu, že se jim v těle nahromadí dostatečná zásoba glukózy,“ vysvětluje Larson. Teplo je přitom jen několik hodin a žáby nestačí glukózu odbourat. Další noční mrazík však vede k produkci další glukózy. Časem se jí v těle nahromadí tolik, že skokan má naprosto bezpečnou ochranu proti poškození mrazem.

Larson upozorňuje, že aljašská populace skokanů lesních není jen zajímavá přírodní kuriozita. Schopnost skokanů nenechat se zničit mrazem by se mohla hodit například pro transplantace lidských orgánů, respektive pro prodloužení doby, kdy takový orgán putuje ke svému novému příjemci.

Zdroj: www.ekolist.cz, autor: mmo, 28. července 2014