Jak se chovat v CHKO? Jako zvíře
Česká republika je kus nádherné země ležící v srdci Evropy, kam se vypravují každoročně po celý rok tisíce turistů ze sousedních i vzdálenějších států. Nemáme sice moře, zato se ale můžeme pyšnit nádhernými horami, lesy, skalními městy, rybníky, jezery či historickými stavbami a objekty. Mnohé z těchto přírodních skvostů se nachází právě v chráněných krajinných oblastech (CHKO) a národních parcích.Přestože se CHKO zakládaly již od padesátých let minulého století, mnohá nařízení a zákony na jejich ochranu dodržovány nebyly, státní zájmy převyšovaly. Vzpomeňme například jen na devastaci lesů v Krkonoších, na Šumavě či v Krušných horách, kde kvůli ovzduší vzalo za své velké množství hektarů původního porostu. Teprve v závěru století se člověk vzpamatoval a udělal přítrž tomuto vandalismu. Zničující emise byly zredukovány, mladé a zdravé stromky nahradily ty umírající. Dnes téměř po dvaceti letech se opět můžeme kochat nádherou české krajiny.
Po revoluci nastal hromadný odliv našich turistů do zahraničí, hlavně tam, kam jsme se za minulého režimu nedostali. Nic ale netrvá věčně, a tak se mnozí z nás zase rádi vracejí zpátky ke kořenům, jinak řečeno, čím dál více Čechů si s chutí užívá své dovolené na rodné hroudě.
Do našich v současné době 26 chráněných krajinných oblastí a čtyřech národních parků (Krkonošský národní park, České Švýcarsko, Podyjí a Šumava) se však vrací nejen turisté, ale konečně i zvířata, která tady žila odnepaměti. A tak se například na Broumovsku můžete potkat s vlky, kteří byli u nás téměř vyhubeni. Zbytek pak raději vzal do zaječích daleko za naše hranice. Na Šumavě vás ze stromu může pozorovat kromě veverek i rys a v Beskydech váš voňavý batoh přiláká třeba medvěda. Nemusíte se však staronových obyvatel chráněných oblastí a národních parků obávat, přestože jsou tu doma, jejich přirozený respekt a vžitý strach z člověka je činí téměř neviditelnými.
Divoká zvířata tedy obecně vědí, jak se mají v přírodě chovat. Ví to ale také člověk? Podle obalů od tatranek pohozených u cesty se zdá, že ne. Chráněná území nejsou odpadkový koš ani popelník. A co si člověk do lesa s sebou přinese, to by si měl zase odnést. I plechovku od konzervy, i když je to třeba nepohodlné. V CHKO je taky zakázáno táboření a rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa. Někdy jen těžko vysvětlíte motoristům, že zde nesmí parkovat. A což teprve, když se kolem vás nečekaně přežene čtyřkolka nebo terénní motorka, někdy stačí i cyklisté na horských kolech. Ochránci a strážci přírody si mohou nohy ušoupat a stejně to není mnohdy nic platné. Pokud se jim podaří někoho takového chytit, pak je pokuta zpravidla nenapraví.
Chráněné krajinné oblasti, kam patří kromě již zmíněných Beskyd, Šumavy a Broumovska třeba i Bílé Karpaty, Český ráj, Český kras, Jizerské hory, Jeseníky či Třeboňsko, jsou mimo jiné rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, s významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů. U nás jsou pod křídly Zákona o ochraně přírody a krajiny. A ten je nutné respektovat. Neměly by se zde například budovat nové dálnice a větší výstavba, posypová chemie na cestách má stopku! Myslivci nesmí v těchto lokalitách pokládat návnady a organizátoři motoristických či cyklistických závodů mohou na svá klání v CHKO rychle zapomenout. Také profesionální „borůvkáři“ nemohou hřebeny beztrestně plenit borůvčí.
Na druhou stranu je ale třeba dodat, že naše povědomí o ochraně přírody je na zvyšující se úrovni, což se samozřejmě obecně projevuje i na jejím stále se zlepšujícím stavu. Až si budete při svých toulkách v těchto oblastech vychutnávat kouzlo přírody, vězte, že tu nikdy nebudete sami. Mnoho očí skryté zvěře vás bude zvědavě sledovat, koruny stromů vás ochrání před ostrým sluncem a rostliny za vás budou dýchat. Oplaťme jim jejich péči a snažme se o naši přírodu co nejvíce pečovat. Chovejme se v přírodě jako zvířata – stejně tiše a nenápadně.
Zdroj: www.ekolist.cz, autor: Eva Veselá, 13. února 2016