LES
AKTUÁLNĚ

Lidstvo se chová vůči přírodě velmi zvláštně, často zcela protichůdně. Na jednu stranu ji – ať už vědomě nebo nevědomky – využívá, mění a ničí, na straně druhé se výrazně menší skupina lidí snaží napravovat napáchané neplechy a přírodě pomáhat, aby se udržela v co nejlepší a nejzachovalejší kondici. Proto také existují takové instituce jako jsou správy národních parků a v rámci nich třeba i pracoviště zaměřená na praktickou záchranu a uchování ohrožených rostlinných druhů, odborně řečeno fytogenofondu. Na Správě Krkonošského národního parku již bezmála 30 let působí malé pracoviště, které bývá označováno jako genetická banka, zkráceně genobanka. Jak se na dalších řádcích dozvíte, není to jen banka ukládající cennosti do trezoru, to by mnohdy nestačilo…

Návrh Genetické banky ohrožených rostlinných druhů Krkonoš představili botanici Správy KRNAP Helena Štursová a Jan Štursa v roce1983 av pozdějších letech byl postupně realizován. Musíme si uvědomit, že z počtu asi 900 původních taxonů (druhů a poddruhů) krkonošských rostlin je jich 396 (tj. 44 %) zařazeno do některého ze stupňů ohrožení, 26 je jich dokonce nezvěstných nebo zcela vyhubených. Nejohroženějšími přírodními společenstvy jsou mokřady, květnaté bučiny, subalpínská vrchoviště nebo květnaté horské louky. Ochraně biologické rozmanitosti se genetická banka Správy věnuje oběma obvyklými způsoby: jak na přírodních stanovištích (odborně in situ), tak mimo přirozená stanoviště (ex situ) v genetické zahradě, založené ve Vrchlabí. O ní bude řeč nejdříve.

Genofondovou zahradu nejprve tvořilo několik záhonů v areálu zahradnictví Správy, ty se později, v roce 1991, přestěhovaly do jihovýchod­ního rohu bývalé klášterní zahrady v sousedství. Zde totiž také stojí přízemní montovaná „tesko“ budova, ve které se v současnosti nachází pracovna a laboratoř se semennou bankou. Větší část budovy pak slouží dalšímu zařízení Správy KRNAP, Útulku pro poraněná divoká zvířata. Chod pracoviště genobanky již po řadu let zajišťují dvě ženy, pro které je činnost na poli ochrany ohrožených bylin i dřevin mnohem víc než pracovní povinností: ing. Jitka Zahradníková a Ludmila Harčariková. Velkou část úkolů řeší společně, Jitka je navíc odborníkem na mimolesní zeleň a má na starosti například i odbornou péči o vrchlabský zámecký park, jejími oblíbenými rostlinami jsou dřeviny obecně, zvláště pak staré stromy a vrby. Lídinou specializací je práce se semeny a ovocnými dřevinami; velkou radost jí dělají úspěchy při kultivaci koniklece jarního a kapradin.

Genová banka – na zahradě i v mrazicím boxu

V genofondové zahradě Správy KRNAP bylo v průběhu oněch osmadvaceti let pečováno o více než 130 taxonů zvláště chráněných a ohrožených rostlin, v současnosti jich tam na­leznete téměř sto, přičemž polovina z nich je úspěšně kultivována víc než 10 let. Rostliny jsou pěstovány na záhonech v sekcích s různými půdními, vlhkostními i světelnými poměry. Nejde tu jen o to, že v zahradě jsou fyzicky uchováváni jedinci (či menší populace) ohrožených druhů – ještě cennější je získání vědomostí a zkušeností (které u mnohých druhů nikdo nemá), jak vypěstovat a udržet rostliny vzešlé ze semen uložených v genobance. Velká většina jedinců rostoucích v genofondové zahradě totiž nejsou rostliny vykopané někde v terénu, jak si asi většina lidí představí, ale jsou to výpěstky ze semen, případně řízků dřevin, sesbíraných na přírodních lokalitách. V případě několika málo druhů tu bylo napěstováno větší množství exemplářů, později vysazovaných na původní lokality v zájmu posílení slábnoucích nebo různými činiteli ohrožených populací. V minulosti se jednalo o lomikámen sněžný a vrbu dvoubarvou, a donedávna byla doplňována populace koniklece jarního alpínského v Čertově zahrádce v Obřím dole. Zapomenout nesmíme ani na záměr podchytit všechny klony památné krkonošské dřeviny – endemického jeřábu sudetského. Na jednom ze záhonů genofondové zahrady nyní rostou roubovanci jeřábu původem z Obřího dolu, Labských jam i Krkonoše.

Druhou z metod uchování vzácných druhů rostlin mimo jejich lokality je dlouhodobé uložení semen v prostředí o nízké teplotě. U mnoha druhů to prodlužuje klíčivost na desítky let. Základní kolekce semen vzácných krkonošských rostlin je uložena v genové bance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni (185 vzorků od 109 druhů rostlin), ve Vrchlabí se nachází o něco menší duplicitní kolekce 116 vzorků semen patřících 81 druhu rostlin. Semena jsou sebrána, luštěna a čištěna, vysušena, podrobena gravimetrické analýze (vážení, výpočet množství semen) a příslušně zabalena, aby pak mohla být uložena do mrazicích boxů s trvale nízkou teplotou –18 až –20 °C. U všech položek jsou prováděny testy klíčivosti (před uložením i v průběhu skladování) a je vedena podrobná dokumentace (karty s údaji o rostlinách i lokalitě, herbářové položky, fotografie rostlin i mikrofotografie semen). První vzorky semen byly sebrány a uloženy do VÚRV Ruzyně v roce 1995 (podle současné metodiky od r. 2002), od roku 2004 vzniká duplicitní sbírka ve Vrchlabí. Po deseti letech skladování, což bude u prvních položek již v příštím roce, bude klíčivost opět zkoušena a při jejím poklesu pod 75 % původních hodnot budou vzorky semen obnovovány.

Orchideje, hořečky a ty další

Výše popisovaná ochrana genofondu rostlinných druhů ex situ, tedy mimo místa jejich přirozeného výskytu v přírodě, zůstane vždy jenom určitým doplňkovým opatřením, prozíravou pojistkou pro případ, že by hrozilo vyhynutí taxonu na přírodních lokalitách. A to jak následkem lidské činnosti, tak i katastrofických přírodních událostí (v případě jedinečných málopočetných populací). Prvotní bude vždy ochrana druhů v jejich přirozeném prostředí, in situ. A tam je zase druhová ochrana nejúčinnější, jsou-li chráněna celá společenstva. Mnohdy však nestačí jenom vyhlásit územní ochranu. V případě biotopů, jejichž vznik a setrvání je vázáno na lidskou činnost (především louky a pastviny), je nezbytností cílená péče o tato území, tzv. ochranářský management. Správa KRNAP v současnosti pečuje o více než třicet tzv. botanických lokalit, přičemž nejčastěji se jedná o slatinné a květnaté horské louky, v několika případech také o teplomilné stráně a trávníky. Hlavními opatřeními na těchto   ‰ lokalitách jsou pokos a úklid travní hmoty, pastva (ovcí, dobytka), odstraňování náletových dřevin, případně i vláčení. Při managementu na botanických lokalitách spolupracuje několik pracovníků odboru ochrany přírody. Pracoviště genobanky se pak soustřeďuje na tzv. genofondové plochy, což jsou lokality, kam byly v80. a90. letech minulého století vysazovány rostliny ze záchranných přenosů chráněných a ohrožených druhů rostlin. Je to luční komplex Slunečná stráň u Svobody nad Úpou, bučina v Pekle a slatinné louky na Bíneru – obojí u Horního Lánova.

Co se týká konkrétních druhů, zvláštní pozornost byla věnována několika kriticky ohroženým taxonům. Vybrány byly zvláště ty, které v Krkonoších rostou jen v malém počtu jedinců na jediné nebo několika málo lokalitách, nebo které rychle ubývají.

Do skupiny mimořádně ohrožených rostlin bezesporu patří hořečky – na druhy a poddruhy bohatý, avšak na určování poměrně složitý rod. Jsou to nízké a málo konkurenceschopné rostliny pastvin, krátkostébelných luk a strání. Razantně mizí z naší krajiny, a to i na většině lokalit, kde je o ně starostlivě pečováno. Jednoho poloslunečného dne v polovině letošního září mě botaničky z pracoviště genetické banky Správy KRNAP ing. Jitka Zahradníková a Ludmila Harčariková k mé radosti přizvaly ke kontrole všech míst, na kterých v současnosti hořečky na české straně Krkonoš rostou. U již dokvétající populace na hornoalbeřické pastvině jsme o těchto drobných krasavečcích vedli následující rozhovor:

● Jak cenné jsou krkonošské lokality hořečků?

V českých Krkonoších jsou pouze tři lokality s výskytem hořečků z rodu Gentianella: tady v Horních Albeřicích, na Slunečné stráni nad Svobodou a málopočetná v Černém Dole nad lomem. V rámci České republiky jsou albeřická a černodolská lokalita jedněmi ze sedmdesáti, na nichž se vyskytuje hořeček český (Gentianella praecox bohemica), a u hořečku pobaltského (Gentianella campestris baltica) na Slunečné stráni jde dokonce jen o jedno ze dvou míst výskytu v Česku. Nyní je to ta lepší, bohatší, před několika lety kvetlo naopak víc rostlin u osady Brejl na Křivoklátsku. Změny v početnosti v jednotlivých letech jsou veliké – u nás byly běžné počty nad stovku, před pěti lety jednou až přes tisícovku, v současnosti je to jen kolem pěti desítek kusů. Přitom péče o lokality stále běží, nic nezarůstá, ví se, co hořečkům nesvědčí…

● Co se tedy pro tyto rostliny dělá?

Hlavně se lokality nesmějí nechat zarůst náletem dřevin ani bylinnou vegetací. Hořečky jsou málo konkurenceschopné, péče o ně tedy spočívá v uvolňování porostu, vyhrabování stařiny, vláčení; jsou i lokality, kde úspěšný management spočívá v přejíždění lokality auty. Hořečky totiž potřebují k vývoji volné plošky půdy, kde dokážou vyklíčit semena. Jsou to totiž rostliny jednoleté (hořeček pobaltský) nebo dvouleté (hořeček český). Životně důležité pro ně je, aby rostlina vykvetla a dala semena – množení je výlučně generativní, vegetativně se neudrží.

● A co taková semínka potřebují k tomu, aby vyklíčila?

Potřebují stratifikaci – projít chladným zimním obdobím, hlavně však střídáním teplot kolem nuly, což je počasí března, dubna. Se semínky hořečků ale při zkouškách klíčivosti šetříme, není jich nazbyt. Vzešlé rostlinky i semena ze zkoušek jsme vždy vracely zpět na lokalitu.

● Prováděly jste na této lokalitě výsevy?

Jen v omezeném množství a hlavně proto, abychom zjistily pro potřeby pozdějšího managementu, jak probíhá vývoj rostlin v čase na lokalitě – jak je kdy rostlina veliká, kdy je tu ještě možno kosit, kdy už má založeno na květ a nehodí se tu něco podnikat. Tuhle kytku totiž neuvidíte dřív, než rozkvete – semenáčky jsou jen dvou-třímilimetrové rostlinky, z nich vyrostou malé listové růžice, přezimuje pupen. Druhým rokem se rostlina nejdřív drží při zemi, až v létě vyrostou vzhůru květní stvoly. To jsme mohly pozorovat jen díky přesně označeným výsevům. Ale nečekejte, že co vysejete, vyroste – na výsevných ploškách dospěla do květu jen 2–3 % semen! Také jsme se zabývaly semínky vlastními, jak vypadají, kolik jich je v semeníku (odpověď zní: kolem 60 – pozn. aut.).

V Černém Dole nad lomem, kde je velmi slabá populace hořečku českého, pozorujeme možná už šest let i dva centimetry vysoké minirostliny s jediným kvítkem. Je možné, že to jsou starší semínka z tzv. semenné banky. U tohoto hořečku provádíme podrobný monitoring: každou rostlinu zakreslíme do nákresu, změříme výšku, počet květů i případné poškození skousnutím či useknutím. Vyhodnocujeme také vitalitu a plodnost.

● To byly hořečky. Kterým dalším druhům rostlin ale ještě věnujete podobnou pečlivou pozornost?

Srovnatelnou pozornost věnujeme populaci koniklece jarního z Čertovy zahrádky, kde snaha posílit nepočetnou populaci trvá již tři desítky let. Podrobněji se věnujeme také vrbám – dvoubarvé, bylinné a plazivé –, řeřišnici hořké Oppizově na klasické lokalitě (tj. místo, odkud byl druh poprvé popsán – pozn. aut.) v Modrém dole, orchidejím vstavači osmahlému ve Víchové nad Jizerou a v Horním Lánově-Pekle a prstnatci bezovému na Rýchorách; jenom sledovány jsou drobné orchideje bradáček srdčitý a korálice trojklanná. A samozřejmě průběžně monitorujeme další zvláště chráněné druhy rostoucí na genofondových plochách a botanických lokalitách s řízeným managementem.

Záchrana genofondu ovocných dřevin

Aby toho dvojice dam působících na pracovišti genetické banky neměla málo, od roku 1999 jim přibyla další – radostná – starost. V návaznosti na mapování krajových odrůd ovocných dřevin, prováděném v Krkonoších v letech 1995–2004 ve spolupráci s pracovníky Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích, byl v areálu Správy KRNAP ve Vrchlabí založen genofondový sad starých ovocných dřevin. Takové záchranné pěstování zemědělských plodin nebo ovocných dřevin se odborně označuje on farm – ať máme slovníček termínů označujících způsoby ochrany genofondu trochu kompletní.

Ovocný sad se nachází v zahradě někdejšího augustiniánského kláštera, kde bývala štěpnice – ovocné stromy se tedy jen vrátily na místo, kam patří i z historického hlediska.

V současnosti v genofondovém sadu roste 96 stromů 49 starých odrůd ovocných dřevin, přizpůsobených horským a podhorským podmínkám – jde o mrazuodolné jedince s výskytem ve vyšších nadmořských výškách. Jabloní je v sadu 46, třešní a višní 40, hrušní6 aslivoně 4, sad byl vysazen ve sponu 8 ×6 m, většinou po dvou stromech od odrůdy. Že jde o záchranu takříkajíc v hodině dvanácté, dosvědčuje fakt, že některé staré stromy, ze kterých byly odebrány rouby a naroubovány na podnože ve Vrchlabí, dnes již neexistují – zahynuly nebo byly poraženy. To je třeba případ hrušně ’Kozačky stuttgartské‘ z Rokytna nebo dosud neurčené staré odrůdy jabloně od Zlatého mlýna v Dolním Dvoře. První stromy byly vysazeny v roce2002 atak některé z nich již poskytují úrodu ne vždy největšího, zato však z hlediska uchování historických odrůd velmi cenného ovoce. Genofondový sad starých odrůd ovocných dřevin je zahrnut do projektu revitalizace klášterní zahrady, který se právě rozbíhá a umožní jeho zpřístupnění pro veřejnost. Sadem by se měla vinout pěšina, chybět jistě nebudou informační tabule.

Jsme rádi, že jsme vám mohli představit jedno z pracovišť Správy KRNAP, o jehož činnosti valná většina veřejnosti nemá ani ponětí, a přejme mu, aby ve své neokázalé, ale pro věc záchrany ohrožených druhů rostlin nesmírně užitečné práci dál úspěšně pokračovalo. Zároveň ale popřejme krkonošské přírodě, aby semínka uložená v genetické bance a rostliny na záhonech zůstaly vždy jen nedotknutou poslední rezervou, uchovávající unikátní genetické informace o rostlinách, stále volně rostoucích v horské přírodě.

Zdroj: http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11511&Itemid=37, autor: J. Dvořák , 9.října 2011