LES
AKTUÁLNĚ

V poslední době se do popředí lesnického zájmu dostává zpracování těžebních zbytků – především jejich energetické využití. Existuje hned několik důvodů, proč jsou těžební zbytky (kůra, dřevo větví a asimilační orgány) dále využívány, kromě bezprostředního ekonomického profitu pro vlastníky lesů, je to i fakt, že se Česká republika zavázala, že do roku 2020 bude 13 % využité energie pocházet z obnovitelných zdrojů.  

Komplexní využití nadzemní biomasy dřevin však může představovat vedle ekonomických přínosů i významnou ztrátu živin. Množství odčerpaných živin přitom závisí na druhu dřeviny a na druhu a intenzitě těžby. Pro odpovědné rozhodování vlastníků lesů i pro objektivní regulaci využití těžebních zbytků ze strany státní správy je proto nezbytné co nejpřesněji kvantifikovat objem resp. hmotnost nadzemní biomasy těžebních zbytků a také množství v ní poutaných živin.

Experti z České zemědělské univerzity v Praze a z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., se proto rozhodli vyčíslit, jaké množství hlavních biogenních prvků z lesa odejde při využití těženích zbytků po těžbě přirozených borů na stanovištích, kde lze předpokládat zvýšená rizika. Vědci si pro svůj experiment vybrali dva porosty na chudých stanovištích arenických podzolů v majetku Městských lesů Doksy. Jeden ve věku 100 let a druhý ve věku 128 let.

Na zkusmých plochách (20 m × 20 m) vědci nejprve zjišťovali základní dendrometrické a taxační parametry – výčetní tloušťku a výšku. Na základě zjištěných údajů vědci vypočítali objem každého stromu a pomocí složitých matematických vztahů byla stanovena zásoba obou porostů. Dále byly v každém porostu vybrány čtyři vzorníky, které byly po pokácení odvětveny a rozděleny na jednotlivé frakce.

Z každého vzorníku byl odříznut vrchol kmene (nehroubí < 7 cm v kůře) a byla změřena:

– výška pařezu

– výška nasazení živé koruny

– výčetní tloušťka ve dvou na sebe kolmých směrech s přesností na 1 mm.

Odvětvený kmen byl rozřezán na kotouče a ty byly poté zváženy.

Větve (nehroubí) byly v terénu rovněž zváženy a rozděleny do tří kategorií podle tloušťky:

– na silné (3–7 cm)

– střední (1,5–3 cm)

– slabé včetně jehličí (0–1,5 cm)

Veškerý vzorkovaný materiál byl z terénu přepraven do laboratoří VÚLHM, kde byl znovu zvážen a přeměřen. Vzorky dřeva a kůry byly analyzovány odděleně, u všech byla stanovena sušina a koncentrace hlavních biogenních prvků.

Na základě statistického vyhodnocení dat získaných přímo v terénu a posléze v laboratoři vědci zkonstatovali, že:

– Na jeden hektar plochy porostu připadá 28 tun nehroubí v 100 let starém porostu resp. 54 tun sušiny nehroubí v 128-letém porostu.

– Podíl nehroubí na celkové nadzemní biomase je u všech osmi analyzovaných vzorníků poměrně vyrovnaný a kolísá v rozmezí od 14 % do 24 %.

Rozdílnost zjištěných hmotností sušiny nehroubí z jednoho hektaru porostu vědce nijak nepřekvapila, je dána rozdílným věkem studovaných porostů a různými stanovištními podmínkami. A ani relativně malý podíl (14 % až 24 %) nehroubí na celkové nadzemní biomase pro ně nebyl žádným překvapením, zjištěné hodnoty jsou sice nízké, ale přesto představují vysoký podíl živin poutaných v nadzemní biomase, především fosforu (56–58 %), draslíku (38–45 %) a dusíku (54–56 %).

V případě mladších porostů tvoří objem nehroubí ještě větší podíl z celkového objemu nadzemní biomasy a obsahuje i větší koncentraci živin. Proto je zejména na chudých stanovištích nutné odmítnout dlouhodobé (opakované) komplexní využívání nadzemní biomasy dřevin během výchovných zásahů, které by následně negativně ovlivňovalo půdní prostředí.

Jednorázové odnětí živin poutaných v biomase nehroubí za periodu 100 až 140 let (při mýtní těžbě) však podle vědců nemusí nutně představovat zásadní ochuzení lesního stanoviště.

Vědci plánují ve výzkumu i nadále pokračovat a své dosavadní výsledky doplnit o šetření pedochemických charakteristik lesních půd a o růstové a produkční charakteristiky následných lesních porostů rostoucích na stanovištích ovlivněných komplexním využitím nadzemní biomasy, aby své závěry ještě potvrdili.

Autoři vědeckého článku: L. Bílek, J. Remeš, M. Fulín, T. Chalupová, J. Procházka
Článek ke stažení zde:

Zdroj: Redakce lesaktualne.cz