LES
AKTUÁLNĚ

Sinokvět chrpovitý, bylina zařazená v Čechách do kategorie kriticky ohrožených druhů by mohla přežít, a to díky speciálnímu záchrannému programu. Jedním z možných způsobů záchrany ohroženého druhu je totiž jeho zachování v podmínkách in vitro, čili ve zkumavce. Tomuto záchrannému programu se ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR věnovali vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., kteří se specializují na biologii a šlechtění lesních dřevin.

Sinokvět chrpovitý Jurinea cyanoides (L.) Rchb. je na území České republiky silně ustupujícím druhem. Z botanického hlediska se jedná o vytrvalou bylinu, patřící do čeledě hvězdnicovitých, s výškou od 25 cm do 60 cm. Lodyhy jsou přímé, jednoduché nebo chudě větvené, podélně rýhované. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté. Květy mají červenofialovou korunu a plody jsou žlutobíle ochmýřené nažky. Roste na výslunných písčinách v místech s nezapojeným až velmi chudým porostem bylin. Souvisle je rozšířen v oblasti Běloruska, Ukrajiny, jihu Sibiře až po Altaj. V Evropě jsou to pouze izolované lokality.

Jedním z možných způsobů záchrany ohroženého druhu je jeho zachování v podmínkách in vitro. Práce biologů se zaměřila na studium biotechnologických postupů mikropropagace (rychlé namnožení) sinokvětu chrpovitého od založení primární kultury po získání kompletní zakořeněné rostliny.

Explantátové kultury se podařilo založit ze semen i vegetativních částí výhonků.  Formou explantátových kultur lze konzervovat genové zdroje a odvozené výpěstky mohou sloužit jako výchozí reprodukční materiál pro zpětný návrat do jejich původních ekosystémů.

Pro založení množitelské populace in vitro  byla z mikropropagačních postupů zvolena metoda organogeneze, která byla ověřena při reprodukci cenných populací listnatých dřevin, ohrožených bylin např. hořce jarního nebo nízkého keře lýkovce vonného. Při organogenezi vznikají orgány nebo jejich soubory, nevzniká však bezprostředně celistvá rostlina. Abychom získali kompletní rostlinu, musíme určitým postupem nechat výhony zakořenit.

„Významnou předností mikropropagací je, že při zakládání explantátových kultur se vychází z malého množství rostlinného materiálu a nedochází k poškozování přírodní populace,“ vysvětlují vědci.

Ještě koncem 19. století se v České republice vyskytovaly početné populace sinokvětu na písčinách středního Polabí především na Nymbursku. Ústup tohoto druhu je však již pozorován od 30. let minulého století. Ubývání tohoto druhu souvisí též s omezenou možností generativního rozmnožování, malého množství životaschopných semen, poškozování květů a semen fytofágním hmyzem a nevhodnými podmínkami pro klíčení. Vegetativní rozmnožování podzemními výběžky je v posledních letech pravděpodobně jediný způsob reprodukce. Pouze v jediné lokalitě, v přírodní památce Písčina u Tišic, přežívá v izolované populaci pouze několik rostlin.

Zdroj: H. Cvrčková, J. Malá, P. Máchová, Reprodukce sinokvětu chrpovitého (Jurinea cyanoides (L.) REICHENB.) v podmínkách in vitro, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Strnady

Vysvětlivky:

In vitro je odborný termín, používaný v medicíně, biologii a dalších příbuzných oborech pracujících s organizmy a jejich částmi v umělých podmínkách laboratoře, který se z latiny překládá jako „ve skle“. V přeneseném slova smyslu, to pak znamená ve zkumavce, Erlenmeyerově baňce, Petriho miskách a dalším laboratorním skle, kde lze něco pěstovat či kultivovat. Kultivace ve tkáni, nebo v pletivech či hostitelském organizmu se nazývá in vivo. Opakem výrazu in vitro je ex vitro. V odborné literatuře je zvykem psát tento termín kurzívou tak, aby došlo k odlišení a zvýraznění v textu. Setkáváme se s tím nejenom v české, ale i v anglické literatuře. V in-vitro kultuře mohou býti i masožravé rostliny a mnoho jiných rostlin
Při přenesení z podmínek in vitro do ex vitro se rostliny musí potýkat se značným stresem.

Mikropropagace rostlin představuje soubor technik in vitro, jejichž cílem je rychlé namnožení (naklonování) rostlinného materiálu. Jedná se o jedny z nejprimitivnějších typů rostlinných explantátů.

Rostlinné explantáty (respektive kultury rostlinných explantátů) jsou izolované rostlinné orgány, pletiva nebo buňky pěstované in vitro za sterilních specifických podmínek na zvláštních živných půdách. Zvládnutí této vědní disciplíny je nepominutelným předpokladem pro většinu prací v genovém inženýrství rostlin, neboť právě prostřednictvím kultur rostlinných explantátů je pokusný a vyprodukovaný materiál rychle a efektivně identifikován a naklonován.
(Wikipedia)

organogeneze je vznik a vývoj orgánů skládajících tělo živého jedince
(slovník cizích slov)