Rozpínavý psík mývalovitý

Když psíka mývalovitého potkáte v lese, první co vás určitě napadne, je, že svého jmenovce mývala určitě nezapře, skutečně je mývalovi velmi podobný. I s ocasem může měřit 80 centimetrů a na podzim, před zimním spánkem, může vážit až deset kilogramů. Má velmi dlouhou, kvalitní kožešinu, pro kterou je i loven. Kromě výrazné masky však disponuje v celku nenápadným šedohnědým zbarvením se světlejším břichem a černýma nohama. Na rozdíl od mývala nemá nikdy příčně pruhovaný ocas. Původním areálem psíka mývalovitého je dálný východ, kde byl loven pro svou kožešinu a právě kvůli ní začal být ve 30. letech 20. století vysazován i do Evropské části Ruska. V mírnějším podnebí se mu tak zalíbilo, že se začal nekontrolovatelně šířit dál na evropský kontinent. V padesátých letech se objevil na Slovensku a dnes se vyskytuje v celé České republice, v Polsku, Německu, Rakousku, severně ve Švýcarsku, Nizozemsku a skandinávských státech, ale i ve Francii, či Bulharsku. Na území České republiky není jako jedna z mála šelem ohrožen, na našem území nejsou tak psíci nijak chráněni a jejich stavy jsou běžně regulovány, odstřel smí však provádět pouze myslivecká stráž, tedy cca jedna osoba na celou honitbu, existují však i výjimky kdy je povolen odstřel i řadovým myslivcům, v těchto dnech řeší podobnou výjimku Městský úřad v Žatci, zahájil správní řízení ve věci vydání povolení odlovu psíka mývalovitého. O povolení zažádali myslivci z Lipna a Městský úřad se rozhodl povolení vydat hned pro všechna honební společenstva na Žatecku. I tak ale nemají ani myslivci, ani přírodovědci jasno, kolik a kde se psíků mývalovitých u nás vyskytuje. Proto, potkáte-li nějakého psíka v přírodě, prosím zdělte tuto informaci na www.biolib.cz, kde odborníci zhromažďují informace do centrální faunistické databáze savců ČR. Najít psíka mývalovitého můžeme především v listnatých a smíšených lesích s hustým podrostem, preferuje bažinaté oblasti. Jako hlavní složka potravy mu slouží drobní živočichové, ovoce, bobule a zelené části rostlin. Průměrný věk dožití se pohybuje mezi 10-14 roky. Přitom každý rok může samice začátkem léta porodit 5 až 15 mláďat! Mláďata jsou pohlavně vyspělá již v prvním roce života. To zaručuje druhu tak snadné přežití a masivní dobývaní nových prostor pro život.

Zdroj: Haló noviny, 19. března 2011, autor: H. Kočová, J. Janouškovec
Žatecký a Lounský deník, 14. května 2011, autor: P. Kinšt