Přízemní ozon může poškodit byliny i dřeviny – jak to v přírodě poznat?
Většina atmosférického ozonu (cca 90%) se nachází ve stratosféře ve výšce 12-50 km nad zemským povrchem, přičemž koncentrovaný je zejména ve výškách 20-30 km nad zemským povrchem (ozonosféra). V této vrstvě hraje ozon důležitou roli při pohlcování nebezpečného ultrafialového záření, kterému brání při pronikání na zemský povrch. Zbytek ozonu se nachází v přízemní vrstvě atmosféry – troposféře, kde jeho zvýšené koncentrace mohou nepříznivě působit na živé organismy (rostliny, zvířata i lidi) i na různé materiály (textilie, gumu, kůži, nátěrové hmoty apod.).
Jak dochází k poškození rostlin?
Ozon proniká do rostliny průduchy a již v mezibuněčných prostorech se v kontaktu s vlhkými buněčnými stěnami velmi rychle rozkládá, čímž způsobuje poškození buněčných membrán a narušuje tak metabolismus buněk. Rostliny reagují tvorbou stresových proteinů, které jsou téměř shodné s proteiny tvořenými při napadení rostliny patogenními organizmy. Pokud koncentrace ozonu převyšuje obrannou kapacitu rostlin, dochází k narušení transportních cest a iontové rovnováhy v buňkách. Výsledkem je snížení množství chlorofylu a ztráta efektivity fotosyntézy, zejména v přímo osluněné části listů.
Poškození ozonem se viditelně projevuje zejména změnami zbarvení listů, mohou se vytvořit i nekrózy na listové ploše. U listnatých dřevin mají viditelné symptomy poškození nejčastěji podobu nepravidelných chlorotických, červených nebo červenohnědých, hnědých nebo až téměř černých teček, skvrn nebo bronzového zabarvení listů. Charakteristické je poškození mezižilních ploch listu, žilnatina zasažena není nebo je zasažena jen naprosto výjimečně. Nejdříve se poškození objevuje na středně starých a starších listech, teprve později i na listech mladších.
U jehličnatých dřevin jsou na jehlicích patrné bezbarvé (světlé) až žlutavé nebo zelenožluté bodové chlorózy, které nejsou ostře ohraničené a často mají nepravidelný tvar. Četnější jsou na starších ročnících jehličí, protože účinek ozonu bývá kumulativní a se stářím jehlic symptomů přibývá a zvyšuje se jejich intenzita. Bodové chlorózy mohou při intenzivním nebo dlouhodobém působení přejít do plošek až nekróz na větší ploše jehlic.
Všechny zmíněné symptomy nemusí být jednoznačně specifické pro ozon a mohou být způsobeny i jiným typem stresu. Přesto se poškození způsobená ozonem vyznačují některými charakteristickými rysy. Mezi ně patří:
- Poškození se objevuje na osluněných částech rostlin, na slunci odvrácených částech symptomy vyvolané účinky ozonu zpravidla chybí.
- Stínový efekt – pokud se listy rostoucí těsně u sebe překrývají, zastíněné části listů zůstávají zelené, bez viditelných příznaků poškození a to i na osluněných stanovištích.
- Věkový efekt – starší a středně staré listy jsou poškozeny dříve a více než listy rašící a mladé. Symptomy je proto vhodné vyhledávat na plně rozvinutých, starších, osluněných listech. U jehličnatých dřevin přibývají symptomy se stářím jehlic.
- Příznaky poškození se objevují pouze na svrchní straně listů. Teprve při silném poškození a ve druhé polovině vegetační sezony (pozdní léto, babí léto, začátek podzimu) mohou být v některých případech symptomy patrné i na spodní straně listů.
- Symptomy jsou patrné na ploše listů mimo listovou žilnatinu, ta zasažena není.
Oxidativní stres působí předčasné stárnutí listů – může tedy dojít k jejich opadu v době, kdy tomu meteorologické podmínky a průběh vegetační doby neodpovídají.
Zdroj: R. Novotný, V. Buriánek, V. Šrámek, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
