LES
AKTUÁLNĚ

Jedním z hlavních důvodů, proč bylo Podyjí před dvaceti lety vyhlášeno národním parkem, jsou zachovalé smíšené listnaté lesy hustě pokrývající strmé svahy podél řeky Dyje. Přestože je zachovalost podyjských lesů v rámci Evropy výjimečná, byly i zdejší lesy člověkem silně ovlivněny. Někde více, někde méně. Strmé stráně nad řekou využívali lidé pouze okrajově a nedošlo zde k výraznější proměně dřevinné skladby. Naopak přístupné plošiny v okolí obcí lidské zásahy změnily výrazně, území bylo často  odlesňováno. Na vzniklých holinách hospodáři pěstovali zemědělské plodiny a ve zbytcích lesa pásli dobytek, často pak docházelo k degradaci půdy. Někdy se naopak vysazovaly rychle dobře zpeněžitelné rychle rostoucí dřeviny. Působení člověka však mělo i pozitivní dopady. Mimo jiné i v důsledku lidské činnosti se zde, na rozhraní dvou biogeografických soustav, vyvinula unikátní rostlinná a živočišná společenstva s velkým množstvím zvláště chráněných druhů.

Největšími změnami prošly lesy v jihovýchodní části Podyjí, kde vlivem odlesnění a následné degradace půd pastvou došlo k zásadní změně dřevinné skladby. V této oblasti vznikaly náhradní lesní porosty často výsadbou cizokrajných stromů, jako například borovice černé, douglasky tisolisté nebo dubu červeného. Zde se rovněž nejvíce rozšířil akát, původně severoamerická dřevina přivezená jako okrasný strom do zámeckých parků. V oblasti Devíti mlýnů a Šobesu člověk nejvýrazněji změnil i samotné říční údolí a navazující svahy. Správa Národního parku Podyjí chce člověkem pozměněná lesní společenstva obnovit směrem k přírodě blízkému stavu. Znamená to, že postupně z území odstraňuje takzvané stanovištně nepůvodní dřeviny. Takové, které nejsou na dané lokalitě součástí přirozené druhové skladby.V Podyjí se jedná o již zmiňovanou borovici černou, douglasku tisolistou, trnovník akát a dub červený, ale také o jedli obrovskou, borovici banksovku, borovici vejmutovku, modřín opadavý, topol kanadský, pajasan žláznatý, jasan americký, ořešák černý a další. Na některých místech v Podyjí se těží také smrk ztepilý a borovice lesní. Obě tyto naše domácí dřeviny pro jejich ekonomickou výhodnost člověk rozšiřoval i na místa, kam s ohledem na jejich životní nároky nepatří. Výskyt smrku ztepilého a borovice lesní by se do budoucna měl omezit pouze na lokality, které vyhovují jejich nárokům. Vytěžené plochy Správa Národního parku Podyjí zalesňuje stromy, jejichž nárokům a potřebám dané lokality vyhovují. Vysazují se hlavně buky a duby, ale také lípy, javory, jilmy, olše nebo jeřáby. Každoročně přibude i několik tisíc kusů jedle bělokoré. Jedle a buk Zejména jedli a buk lidé v minulosti intenzivně těžili bez toho, že by následně byla zajištěna jejich výsadba. Jedli hojně využívali ve stavebnictví a buk na výrobu dřevěného uhlí. Po dokončení obnovy dřevinné skladby budou lesy na třech čtvrtinách území národního parku ponechány přírodním procesům s minimem lidské činnosti. Návštěvníci Podyjí tak budou mít možnost alespoň na malém kousku území uprostřed civilizované krajiny pozorovat, jak „hospodaří“ sama příroda, a všemi svými smysly vnímat „téměř úplnou divočinu“.

Zdroj: Znojemský deník, 9. března 2011, autor: P. Vančura