Obnova lesa v experimentálním povodí Červík a její vliv na odtokový proces
V roce 1953 započal na malém povodí Červík (CE) v Moravskoslezských Beskydech unikátní výzkum vodohospodářských účinků lesa. Cílem bylo zhodnotit vliv lesa na odtoky vody a vliv lesního hospodaření na vodní bilanci v pramenných oblastech. Ukázalo se, že vliv lesa na velmi vysoké i velmi nízké průtoky je jen omezený. Vliv porostních obnov na odtoky vody se neprojevil statisticky významně, vysoká vsakovací schopnost lesních půd zůstala zachována. Odtoky jsou lineárně závislé na srážkách. Po vydatných deštích, s intenzitou srážek až 2 mm/min, kdy je již půda zcela nasycena vodou, nastává odtok vody celým půdním profilem a začíná se projevovat povrchový odtok. Kulminace průtoků v měrných žlabech pak nastávají po cca 25–40 minutách. V takovém případě již příliš nezáleží na druhové skladbě porostů a způsobu lesního hospodaření. Při extrémních srážkových úhrnech tedy les nemůže zcela zabránit vzniku povodně, zásadní význam však má při nižších srážkách, kdy transformuje povrchový odtok na podpovrchový. Také bujná bylinná vegetace nastupující po odtěžení mýtného porostu působí proti rychlému povrchovému odtoku. Více než padesátiletá řada dat z povodí CE ukazuje, že suchá období s malými průtoky se opakují častěji než průtokové vlny. Dostatečné minimální průtoky mají zásadní význam pro zachování biocenózy horských vodních toků i pro zásobení níže položených částí povodí vodou.
Zdroj: M. Bíba, Z. Vícha, K. Janová, M. Jarabáč, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
