Myslivost v horách

Krkonošští lesníci, kteří se po většinu roku zabývají především hospodařením v lese, na podzim a hlavně v zimě přesměrovávají značnou část své pracovní aktivity k činnosti staré jako lidstvo samo – myslivosti. Co to slovo vlastně znamená? V úvodu příslušného zákona č. 449/2001 Sb. se myslivostí rozumí „soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví“. Převedeno do praxe a lidské mluvy – je to péče o zvěř, jejíž součástí je také lov, použí­vaný jako prostředek k udržování optimálních početních stavů jednotlivých druhů lovné zvěře. Cílem mysliveckého hospodaření na území Krkonošského národního parku je udržení normovaných stavů zvěře (při dodržení stavů minimálních), aby nedocházelo k poškozování lesních porostů a zemědělských kultur. Jinými slovy lesníci Správy KRNAP se snaží o dosažení rovnováhy mezi potřebami zvěře a zdravým nepo­škozeným lesem.

V nejstarších dobách lidstva byl lov (spolu se sběrem) hlavním způsobem obživy, později se naopak stal výsadou jediných majitelů půdy – králů a šlechty. Jak tomu bylo v Krkonoších? S rozšiřováním rozlohy zemědělské půdy, pastvou dobytka v lese a intenzivním lovem – teď už mnohem víc pro zábavu než z nutnosti shánění obživy – se početní stavy zvěře, zvláště spárkaté, až do počátku 19. století značně snižovaly. Byly však vyhubeny velké šelmy regulující početnost jelení a srnčí zvěře, a tak když se prosadily moderní zásady ochrany lesa (zákaz lesní pastvy a travaření), začaly stavy spárkaté zvěře stoupat, což se dělo prakticky až do konce minulého století. Spolu s množstvím zvěře zákonitě rostly i škody na lesních porostech, především v zimním období, kdy zvěř právě u nás v horách trpí nouzí o potravu. Pokud jí nepomůže člověk. Dalším stresujícím faktorem je stále větší rušení lyžaři, snowboardisty, nočním provozem a údržbou skiareálů… Co s tím dělat? Velkou pomocí jsou přezimovací obůrky a nutností je udržení optimálního počtu kusů zvěře důsledným průběrným lovem, který zároveň zvyšuje chovatelskou hodnotu zvěře a její zdravotní stav.

Ostatně Krkonoše mají v budování přezimovacích zařízení pro vysokou zvěř primát – první přezimovací obůrky v tehdejším Československu byly postaveny v roce 1970 na lesních závodech Harrachov a Vrchlabí. Od té doby se mnohé změnilo, krkonošští lesníci získali mnoho zkušeností a přezimování jelení zvěře v obůrkách se stalo běžným opatřením. V minulé zimě 2011/12 (stejně jako letos) bylo v Krkonoších provozováno 18 přezimovacích obůrek (z toho 16 v péči Správy KRNAP), ve kterých v příznivých podmínkách přečkalo zimu 476 kusů zvěře jelení a 48 kusů zvěře srnčí (ta se ale spíš sama stahuje k sídlům a do nižších poloh a je přikrmována v tradičních krmelcích). Do podávaného krmiva navíc mohou být přidávány vitamíny a antiparazitální přípravky, je usnadněna kontrola zdravotního stavu zvěře.

Na závěr si dovolíme přednést prosbu lesníků: neberte s sebou do hor a lesa psy, kteří honí (nebo i jen přítomností zneklidňují) zvěř, už tak hendikepovanou sněhovou pokrývkou. Nepřibližujte se k přezimovacím obůrkám, dodržujte klid u krmných zařízení. A chcete-li pomoci s přikr­mováním zvěře, pak krmivo předejte lesníkům na lesních správách, kteří ho vytřídí (zcela nevhodné je sladké nebo dokonce plesnivé pečivo) a podají na správných místech ve správnou dobu. Ten, kdo opravdu hodně touží po tom uvidět jelení zvěř v zimě u krmelce, může využít pravidelné akce Správy KRNAP Jelen lesní, seznamte se…, při níž s odborným doprovodem navštíví přezimovací obůrku v Horních Lysečinách.

Zdroj: http://krkonose.krnap.cz/, 10. prosince 2012, autor: J. Dvořák, J. Jon