Možnosti obnovy lesa v Krušných horách
V Krušných horách došlo ve druhé polovině 20. století k plošnému odumírání a rozpadu smrkových lesních porostů, a to v důsledku působení průmyslových imisí. Celkově bylo vytěženo přes 7 mil. m3 dřeva na výměře přesahující 27 tis. ha. Starší a převážná většina mladších smrkových porostů tak v průběhu imisní kalamity z vyšších poloh střední a východní části Krušných hor zcela zmizela. K obnově porostů byly většinou využívány porosty náhradních dřevin – smrk pichlavý a kleč.
Na mnoha místech velkoplošných kalamitních holin však byly zakládány porosty náhradních dřevin s pionýrskou strategií, jakými byly bříza, olše a jeřáb. Tento postup měl umožnit rychle zalesnit holiny po těžbě poškozených a odumřelých porostů tak, aby vzniklé porosty chránily půdní prostředí, vodní zdroje a aby jich bylo využito pro obnovu ekologicky stabilnějších a produktivnějších porostů, jakmile bude první zalesnění skončeno.
Dnes zde rostou porosty náhradních dřevin na ploše přibližně 36 000 ha, největší zastoupení z nich má bříza – 12 400 ha, smrk pichlavý – 8800 ha, modřín opadavý – 6570 ha a jeřáb ptačí – 3100 ha. Přípravné porosty, tj. obnova cílových dřevin podsadbou pod clonu přípravných porostů, jsou nejčastějším typem biologické přípravy stanoviště a nejvhodnějším postupem přeměny na porosty s cílovou druhovou skladbou.
V současné době se podsadby aplikují zejména v oblastech horských poloh 7. a 8. LVS, poškozených imisní zátěží, a v chřadnoucích smrkových porostech nižších LVS. Porosty přípravných dřevin vytvářejí vhodné prostředí pro vnášení stinnějších druhů, které se postupem času stanou stanovištně převládajícími dřevinami. Mezi přípravné dřeviny, jejichž listí se rychle rozkládá, patří olše a jíva. Dobrý rozklad byl pozorován taktéž u břízy, osiky a jeřábu.
Právě jeřáb ptačí plnil funkci přípravné dřeviny ve vyšších polohách při přeměnách smrkových monokultur. Roste velmi dobře na stanovištích, která již nevyhovují bříze a osice, v kyselých humózních půdách. Nyní jeřáb na náhorních plošinách Krušných hor dobře prospívá. Odrostlé jeřáboviny i se silným poškozením loupáním zvěře odolávají a tvoří důležitou součást porostů. V současnosti se plánuje využití jeřábu spolu s břízou karpatskou pro zakládání podsadbových center v Jizerských horách.
V posledních letech se tým vědců z Mendelovy univerzity v Brně, Ústavu zakládání a pěstění lesů, zabýval vyhodnocením růstu podsadeb buku lesního, smrku ztepilého a jedle bělokoré pod porosty jeřábu ptačího s různým režimem zakmenění v oblasti Krušných hor. Podsadby byly realizovány pod starší porosty jeřábu, a to v době, kdy imisní kalamita ustoupila, což znamená, že výsledky jsou imisemi neovlivněny.
Předmětem výzkumu byly podsadby bukem lesním, smrkem ztepilým a jedlí bělokorou ve věku 4–11 let pod porosty náhradních dřevin jeřábu ptačího. Celkem bylo založeno 26 výzkumných ploch v nadmořských výškách od 770 m n. m. do 850 m n. m. (6. a 7. LVS). Na výzkumných plochách převládá SLT 6K (kyselá smrková bučina), v menší míře jsou zastoupeny SLT 6S (svěží smrková bučina), 7K (kyselá buková smrčina) a 7V (vlhká buková smrčina). Věk jeřábu ptačího se pohyboval v rozmezí od 28 let do 31 let.
Vědci zjišťovali tyto parametry: výška nadzemní části; přírůst; délka větve; velikost asimilačních orgánů; tvar kmene; barva asimilačního aparátu; ztráty (úhyn). Rovněž probíhalo periodické měření zakmenění přípravných porostů jeřábu ptačího. Na základě vyhodnocení získaných dat byly zformulovány tyto závěry:
- podsadba pod zakmenění 4 a nižší přináší ve většině případů velké škody mrazem u všech druhů podsazovaných dřevin
- nejlépe odrůstaly podsadby buku lesního, které byly podsazeny pod porost jeřábu, jehož zakmenění v době podsadby bylo již sníženo (5–7) a dále redukováno, nebo bylo z počátečních vysokých hodnot v průběhu prvních pěti let růstu razantněji snižováno na hodnoty 3–5
- nejlepší odrůstání smrkových podsadeb bylo zaznamenáno u jedinců na výzkumných plochách, kde se zakmenění horní etáže jeřábu razantněji snižovalo z úrovně 8–10 na úroveň 2–4 do věku šesti let podsadeb
- stejně jako smrk ztepilý a buk lesní, i jedle bělokorá reagovala na zvýšenou dotaci světelného záření rychlejším odrůstáním. Nicméně výrazné a rychlé snížení zakmenění horního patra dřevin přineslo poškozování mrazy. Z tohoto důvodu je vhodné udržovat větší zakmenění (4) horní etáže do vyššího věku podsazené jedle (10 let)
- při porovnání odrůstání jedle bělokoré a buku lesního hraje velmi významnou roli zakmenění horní etáže dřevin. Rostou-li dřeviny do věku šesti let v relativně vyšším zakmenění (4–5), je jejich růst srovnatelný. Jestliže je však dotace světelného záření vyšší (nižší zakmenění), buk lesní dosahuje výrazně lepších výsledků
Autoři vědeckého článku:
P. Vaněk, O. Mauer, K. Houšková; Mendelova univerzita v Brně, Ústav zakládání a pěstění lesů
Celý článek je ke stažení zde:
Připravila redakce www.lesaktualne.cz
