Využití přenosného motorového jamkovače při zakládání lesa

Příspěvek autorů Martin Baláš – Ivan Kuneš – Jarmila Nárovcová je jedním z prvních náhledů, který komplexněji pojednává o problematice polomechanizované výsadby pomocí půdních jamkovačů v podmínkách ČR. 

V ČR se dnes pohybuje plocha umělé obnovy lesních porostů kolem 20 000 ha ročně a spotřeba sazenic dosahuje přibližně 140 mil. ks. Jamky pro výsadbu se dnes připravují převážně pomocí ručního nářadí (sekeromotyka, sazeč). Pouze v menší míře jsou používány sázecí stroje (např. rýhový zalesňovací stroj). Existuje také způsob polomechanizovaný, který kombinuje mechanizované zhotovení jamky pomocí motorového jamkovače (vrtáku) s ručním zasazením stromku. Tato metoda však zatím nebyla ověřena rozsáhlejšími výzkumnými zkouškami, chybějí zkušenosti, nákladové kalkulace a pracovní normy.

Snahy o rozvoj mechanizované výsadby lesních dřevin sahají až do 50. let 20. století. Z literárního přehledu vyplývá, že i přes četné pokusy v minulosti se ruční motorové jamkovače ve středoevropském lesnictví dosud široce nerozšířily. Podle nových poznatků z praxe lze však usuzovat, že k výraznějšímu rozšíření používání jamkovačů dochází právě v současné době, a to pravděpodobně zejména v důsledku technologického pokroku v konstrukci jamkovačů. Dle mínění autorů lze zřejmě jako zásadní a nejvíce přínosný inovativní prvek označit brzdový systém, resp. spojku.

Půdní jamkovače lze podle konstrukce rozdělit na několik typů:

  • jamkovač nesený na tříbodovém závěsu traktoru, případně jiného vozidla
  • jamkovač umístěný jako adaptér na hydraulickém jeřábu různých typů motorových vozidel (traktor, bagr, nakladač apod.)
  • ruční pojízdný jamkovač, nesený na konstrukci s předním kolem
  • ruční jamkovač přenosný (volný, nenesený).

Studie se zabývá pouze přenosnými jamkovači bez jakékoliv nosné konstrukce.

motorovy-jamkovac_foto-04b_tynisteK obnově lesa se obvykle využívá sadební materiál s výškou do 70 cm. Existují však situace, kdy je výhodné uplatnit také rostliny větších rozměrů, tj. poloodrostky a odrostky s intenzivně upravovaným kořenovým systémem, který je koncentrován pod rostlinu. Jedním z příkladů, kdy je vhodné uplatnit vyspělý sadební materiál, je obohacování druhové skladby porostů na stanovištích přirozených borových porostů (CHS 13). Vyhláška č. 83/1996 Sb. stanoví na CHS 13 minimální podíl MZD při obnově porostu 5–15 %, přičemž lze uplatnit buk, dub, jeřáb, jedli, dub červený, břízu, habr a lípu. Vzhledem k většinou příznivým terénním a půdním podmínkám na těchto stanovištích se zde nabízí využití ručně neseného motorového jamkovače.

Převážná část prezentovaných výzkumných šetření byla provedena během zakládání výsadeb odrostků listnatých dřevin na borových stanovištích, a to v porostech, kde vlivem sněhových polomů došlo k prolámání borových porostů středního věku a vytvoření malých porostních mezer (o velikosti cca do 0,5 ha).

Během testovacích výsadeb odrostků na borových stanovištích pomocí ručně neseného motorového půdního jamkovače byly pořízeny snímky spotřeby pracovního času při výsadbě. Výsadby byly provedeny v porostech v okolí Týniště nad Orlicí, PLO 17 – Polabí, dále v oblasti Brd (PLO 7 – Brdská vrchovina) za účelem vnášení listnaté příměsi při obnově rozsáhlých smrkových monokultur a také v lokalitě Truba u Kostelce n. Č. l. (PLO 10 – Středočeská pahorkatina) na stanovišti bývalé lesní školky s velmi lehkou půdou.

Při výsadbách byl použit vyspělý sadební materiál, a to poloodrostky a odrostky lípy srdčité, dubu zimního a buku lesního, sázené do vrtaných jamek o průměru 20 cm, a dále sazenice lípy o výšce do 50 cm (vrták 10 cm). Průměrná vzdálenost mezi jednotlivými jamkami (spon výsadby) byla cca 1,5 m. Při vrtání jamek byl použit jamkovač značky Stihl BT 121, jehož důležitým konstrukčním prvkem je spojka (analogie brzdy řetězu u motorové pily) s obchodním názvem QuickStop® (STIHL 2006). Hmotnost prázdného jamkovače (bez paliva) a bez nasazeného vrtáku je 9,4 kg. Jamkovač je sice koncipován jako jednomužný, ale v obtížnějších podmínkách a při použití většího vrtáku je vhodné, aby jej obsluhovaly dvě osoby. Při výsadbě byly používány vrtáky o různých průměrech, a to 10 cm, 12 cm, 15 cm a 20 cm.

Proces výsadby byl pro účely měření pracovního času rozdělen na etapy: (1) úprava kořenů zastřižením; (2) roznesení sadebního materiálu; (3) vyvrtání jamky; (4) samotná výsadba (rozložení kořenů v jamce, zasypání zeminou a zhutnění). Bylo provedeno celkem 658 měření času vrtání jamek a 113 měření času výsadby.

Reálný pracovní výkon motorového jamkovače, a tím i náklady, budou vždy závislé především na terénních podmínkách a dalších okolnostech, které lze jen obtížně kvantifikovat a které jsou pro každé stanoviště specifické. Uvedené výsledky naznačují, že pracovní výkon je snižován zejména vlastnostmi půdy, konkrétně přítomností skeletu, kořenů či větví v půdě a dále pak pokryvem buřeně (tráva, ostružiník), přičemž vlastnosti půdy se mohou i v rámci jednoho stanoviště (porostu, pracoviště) výrazně měnit.

Současně platí, že větší průměr vrtáku znamená na daném stanovišti nižší počet zhotovených jamek, zároveň lze konstatovat, že velikost použitého vrtáku se na pracovním výkonu projevuje méně než vliv vlastností půdy. Může tedy nastat situace, že vrtání s větším vrtákem v půdě s příznivými vlastnostmi bude rychlejší než vrtání s menším vrtákem v půdě s vlastnostmi méně příznivými a naopak. Od tohoto zjištění by se následně mělo odvíjet normování, a tím i odměňování práce.

motorovy-jamkovac_foto-01b_tynisteNa základě hodnocení časové náročnosti výsadby lze konstatovat, že kompletní výsadba jednoho odrostku do jamky zhotovené 20 cm vrtákem v přepočtu na jednoho pracovníka trvala 86 s. Při uvažované hodinové sazbě (vč. odvodů) 150 Kč/h činí mzdové náklady na výsadbu jednoho odrostku cca 4 Kč (0,16 EUR). V případě poloodrostků sázených do jamky zhotovené 10cm vrtákem výsadba trvala 31 s a náklady činí cca 1,60 Kč (0,06 EUR).

Podle dosavadních zkušeností s provozem motorového jamkovače je možné shrnout praktické poznatky:

  • Přednosti motorového jamkovače jsou nejefektivněji využity na lehkých půdách, např. při zalesňování zemědělských půd nebo na lesních půdách po celoplošné přípravě.
  • Jako zcela zásadní požadavek pro komfortní a bezpečnou práci lze označit nutnost, aby jamkovač byl vybaven spojkou, která přeruší točivý moment při zaseknutí vrtáku.
  • Technologie by mohla najít uplatnění mimo jiné při výsadbě vyspělého sadebního materiálu (odrostků), kdy je při ruční výsadbě nutné kopat rozměrnou jamku.
  • Na pracovní výkon mají vliv zejména stanovištní podmínky. Menší, ale jistě výrazný, je vliv velikosti použitého vrtáku. Výkon lze dále ovlivnit např. způsobem organizace práce.
  • Nadměrné ohlazování a utužování stěn jamek přichází v úvahu pouze na těžkých jílovitých půdách a lze jej omezit mechanickými úpravami vrtáku (navaření zdrsňovacího trnu).
  • Při správném používání však technologie hloubení jamek pro výsadbu lesních dřevin pomocí motorového jamkovače přináší až několikanásobné zrychlení, a tím i ulehčení práce oproti klasickému ručnímu kopání, a to za současného snadnějšího dodržování kvality práce.

Autoři vědeckého článku: Martin Baláš – Ivan Kuneš – Jarmila Nárovcová; e-mail: balas@fld.czu.cz; ČZU v Praze, FLD, Katedra pěstování lesů, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 – Suchdol; VÚLHM, v. v. i., VS Opočno, Na Olivě 550, 517 73 Opočno

Celý článek najdete na: http://www.vulhm.cz//sites/File/ZLV/fulltext/464.pdf

Připravila: redakce