„Mnišková“ lesní železnice v křivoklátských lesích

Tato bývalá lesní železnice není lesníkům a příznivcům lesních železnic příliš známá. Informace o ní poskytl lesní dělník Josef Topinka, který v křivoklátských lesích pracoval do svých 75 let a bylo použito podkladů od Jana Lisého z Rakovníka.

Po první světové válce vypukla v polesí Pařeziny kalamita způsobená housenkami drobného motýlka – Bekyně mnišky.

Bekyně mniška (Lymantria monacha) je vedle lýkožrouta smrkového (Ips typographus) nejvážnějším škůdcem smrkových stejnorodých porostů. Je zařazena mezi hlavní kalamitní škůdce a dokáže zcela zničit lesní porosty na velkých rozlohách. Tento motýl má rozpětí křídel až60 milimetrů. Samička má nitkovitá tykadla a zašpičatělý růžový zadeček. Sameček má tykadla hřebenitá a zadeček šedočerný, jakoby uťatý. Zbarvení pohlaví je velmi proměnlivé, převládají motýli, kteří mají přední křídla bílá s mnoha černými klikatými a příčnými skvrnkami. Zadní křídla jsou světle hnědošedá. Housenka je šedobílá až     černá, nápadně ochlupená a na hřbetě má dlouhý podélný tmavý pruh.

Mniška se přemnožuje především ve stejnorodých a stejnověkých smrkových porostech od 30 let, kde je nejnebezpečnější, protože smrky po žíru neregenerují a schnou. Napadá také borovice, modříny, jedle, buky a v kalamitním stavu i jiné dřeviny. Vhodné podmínky k přemnožení vytváří teplé a suché počasí. Motýli se rojí od poloviny července do poloviny srpna. Samičky kladou vajíčka na šupiny kůry, vajíčka přezimují a na jaře se líhnou velmi žravé housenky, které ožírají nejprve nové smrkové výhonky, později i staré jehlice. Pomocí vláken se spouštějí na nižší části koruny a větrem se také přenášejí na jiné stromy.

Jedna z největších mniškových kalamit u nás proběhla v letech 1917 až 1927, kdy mniška zničila porosty na ploše asi 600 tisíc hektarů a za oběť jí padlo 17 milionů kubíků dřeva. Ochranná opatření proti mnišce spočívají zejména v důsledné kontrole jejich stavů a prováděním pěstebních postupů, které by podstatně omezily vhodné podmínky pro kalamitní gradaci škůdce. Při nebezpečném přemnožení se pak používají různě vhodné, ekologicky nezávadné chemické insekticidy.

Mniškový žír započal na Křivoklátsku už v roce 1917 v Černém lese u Nového Domu. Rozšířil se do smrkových revírů Alžběta, Korunní princ Rudolf, Maxova obora, Haná a Leontýnsko. Když kalamita v roce 1921 dosáhla vrcholu, pracovalo v Pařezinách kolem sta dřevorubců. Pocházeli z okolních vesnic. Byli mezi nimi i doktoři a inženýři, kteří byli nezaměstnaní. Těmto lesním dělníkům zde říkali „bratránci“. Mniška zde byla tak přemnožená, že když dělník na chvíli odložil sekeru, za pět minut byla pokrytá vrstvičkou trusu mnišek.

Celkem bylo vytěženo kolem600 hektarůsmrkového lesa a zpracováno přes 100 tisíc m3 dřeva. To bylo nejprve odváženo na pilu do Městečka. Lesníci navrhli majiteli lesů knížeti Fürstenberkovi, aby pro odvoz takového množství dřeva nechal postavit lesní železnici. Pomáhalo ji postavit železniční vojsko z Pardubic. V provozu byla v letech 1919 – 1927, byla dlouhá12 kma vedla z lesních oddělení V Kubíku  nad Rysavou a Karas nad Klíčavou přes polesí Tři Stoly a přes Amálské pole na železniční stanici a pilu v Řevničově. Vlastnila ji akciová společnost LESNA, nejvíce akcií vlastnili Maximilian Egon III. Fürstenberg z Křivoklátu a jeho švagr. Za první správní rok vykázala 654 337 Kč zisku.

Lesní železnice měla rozchod700 mm. Používaly se na ní  čtyřnápravové parní lokomotivy StEG č. 3642/1909 a Sigl WNM č. 4985/1909, ve kterých se topilo dřevem a místním uhlím. To pocházelo z šachet na Motolce, k nimž vedla odbočka drážky. Voda do tendrů se doplňovala z jam, které byly vyhloubené podél trati ve vzdálenosti několika kilometrů od sebe. Jedna z nich je u osady Tři Stoly v blízkosti bývalého tělesa trati.

Těleso železničky s náspy je v lesních porostech místy  dobře patrné. Některé úseky jsou využívány jako lesní cesty, některé lesníci nechali upravit pro pěší turistiku.

Zdroj: J. Junek, volný lesnický novinář a publicista, 25. dubna 2012